Rozhovor s Alešem Juchelkou, ANO, CB

Jaká byla Vaše motivace pro vstup do politiky?

Dlouho jsem uvažoval, že do politiky vstoupím. Vždycky jsem se zajímal o své okolí, o veřejné věci, byl jsem aktivní v podpoře lokální občanské společnosti. Má marketingová firma dokonce dělala několik politických kampaní pro různé demokratické subjekty i jednotlivce. Tam jsem ještě více nahlédl pod pokličku tvorby kampaní a osobně poznal lidi, kteří se v politice angažovali. Více praxe jsem získal jako zastupitel a předseda výboru v Ostravě. A motivací vstupu do politiky vysoké byla jednoznačně má zkušenost se systémem sociální péče, příspěvku na péči a hlavně podpora rodin v různých životních situacích.

Jste křesťan. Hrála v tomto rozhodování nějakou roli Vaše víra?

Samozřejmě. Zásadní. Hlavně slovo „služba“ a otázka „Jak mohu posloužit?“ O modlitbách a konzultacích se svými přáteli nemluvě. Bylo a je to moc důležité. Opírat se o ně, modlit se, zpovídat. Ve sněmovně máme pravidelné bohoslužby v poslanecké kapli, kde se nás pár poslanců schází. Katolíci a já. (úsměv) I u nás v klubu máme několik katolíků, takže historicky bohoslužby organizují kromě ANO také ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Po covidu jsem na bohoslužbu zapomněl, takže jsem platil občerstvení. (smích)

ing. Aleš Juchelka (1976)

je politik, poslanec, moderátor, scénárista a dramaturg. Čtyři roky byl za TOP 09 zastupitelem města Ostravy. Do Poslanecké sněmovny byl zvolen jako nestraník za hnutí ANO, jehož se později stal členem. Vystudoval Ekonomickou fakultu VŠB-TU Ostrava. Působil jako rozhlasový moderátor, pracoval v ČT. Je ženatý, s manželkou mají tři děti. Aktivně i jako divák se věnuje divadlu, dalšími koníčky jsou četba, film, squash a tenis.

Jakou nejtěžší chvíli jste dosud v politice zažil?

Přiznávám, že jsou chvíle, kdy máte těžkou hlavu. Určitě to bylo na začátku volebního období, nicméně nic zásadního. Důležité je odpovídat si, jaký přínos má vaše rozhodnutí pro jednoho konkrétního člověka nebo jaké rozhodnutí zase jiné skupině ublíží a jak moc. Mnohdy ty těžké chvíle vypadají mediálně jinak, než jak je prožíváte, poněvadž ten kontext znáte jen vy. A třeba navenek triviální rozhodnutí vám noc předtím nedá spát. Vždycky mě ale mrzí, pokud nedokážu přesvědčit své kolegy o správnosti svého návrhu. Nejhorší pro mě bylo asi jedno jednání zdravotního výboru a potom zvyknout si, že někteří poslanci jsou ochotni říct cokoliv, aby zaujali kameru před řečnickým pultem.

Musí i křesťan „výt s vlky“? Kdy jít proti „svým“?

Nemusí. Ale vaší hantýrkou… tam kde vyjete vy s nimi, v jiných situacích oni vyjí s vámi, poněvadž se tak domluvíte. Nejhorší je neozvat se, neptat se a výt automaticky a vždycky. Potom jsou ale otázky, u kterých se seknete, a přes to vlak nejede. U mě to je eutanázie, potraty, manželství pro všechny a třeba to bylo zdanění církevních restitucí.

Je třeba při vstupu do politiky počítat s tím, že se zákonitě každý zašpiní?

V politice nemůžete vyhrát. Vždycky pro nějakou skupinu budete nesympatičtí, neakceptovatelní a budou se vám snažit dávat různé nálepky. Budou vás soudit a sahat vám do svědomí, aniž by vás znali a už vůbec nemůžete chtít, aby vás pochopili. A to dokonce ani někteří z těch, co se zaštiťují Bohem (schválně nepíšu křesťané). Proto mě to ani moc nezajímá. Důležité je být vyrovnán s Bohem a sám se sebou, dělat věci, za kterými si stojíte, vroucně se modlit a jako v jakémkoli jiném zaměstnání mít zpětnou vazbu od těch, kterým důvěřujete, že vám ji dokážou dát. Takže pokud máte silný názor, jste aktivní politik, vždycky bude skupina lidí a médií, kterým nevyhovujete.

Znamená loajalita víc než svědomí?

Ne. A ani nikdo nechce, abyste proti svému svědomí hlasoval. Alespoň jsem to nezažil. Závazných a volných hlasování bývá minimum, většina je těch, na kterých se domluvíte s koaličním partnerem nebo jinými stranami. Někdy vám jsou sice boty těsné, ne-li malé, ale vybalancovat kompromis a přesvědčit většinu při hlasování, je základem politiky.

Ing. Aleš Juchelka

Jak může (a má) křesťan v politice bojovat se lží? Jak těžké je (v politice) držet se pravdy?

Určitě je na politiky více vidět než na ostatní zaměstnání. Určitě jsou více konfrontováni s věcmi, na které nemají odpověď, poněvadž nejsou vševědoucí nebo jednoduše neví. Pokud to víte jistě, že někdo lže, je potřeba mu to říct. Jen jednou jsem veřejně na plénu a někdy na výborech „vystartoval“ po kolegovi, který schválně překrucoval fakta a lhal o někom (ne o něčem), jinak se takových ostrých prohlášení zdržuji, protože mi to není blízké, ale bližního se člověk zastat musí. Jinak je pro mě důležité držet se faktů, ne dojmů, které jsou mnohdy v tomto světě považovány za pravdu. Ži-jeme v době určité relativizace pojmů a dokonce víry. Je to o lidech jako všude jinde. Možná, že více lhářů je v pojišťovnictví nebo u prodejců ojetých aut. Nevím. Akorát tam nejsou pod takovým drobnohledem.

Jak těžké je být politikem mezi křesťany?

Já se již od svého mládí pohybuji v prostředí, kde jsou podle mě křesťané potřeba. Když jsem byl v médiích, části křesťanů to vadilo, když jsem nyní poslanec, jeden křesťan mi doporučil, ať přeruším členství v CB, a jeden dokonce napsal hanopis, aby mě z církve vyloučili, dokonce tento bratr psal ošklivé věci mé manželce po ztrátě našeho syna. Prostě si skrze mě hloupě vyřizovali účty s někým, koho neznají a kdo jim je mediálně nesympatický. Je to prostředí, kde nejste v anonymitě, kde fouká, kde je to těžké, kde je spousta zájmů… ale pro mě je to o službě a o tom netajit se zkrátka tím, že jsem křesťan. Je to odpovědnost a snad to ustojím. Uvidíme. I proto jsem nakoupil s kolegy 200 Biblí a rozdal je na Vánoce s osobním dopisem poslancům, stejně jako minulý rok k výročí Jana Amose Komenského jeho spisy. Je to služba lidem a jsem čím dál více přesvědčen, že je potřeba mít neschovávající se křesťany v médiích, na školách a taky v politice.