Rozhovor s Marianem Jurečkou, KDU-ČSL, ŘKC

Jaká byla motivace pro vstup do politiky?

Do KDU-ČSL jsem vstupoval v roce 1999. Motivace byla dána i výchovou a příkladem mých rodičů, kteří se společensky angažovali – ať už ve farnosti, nebo ve společnosti. A nikdy jim nebylo jedno, co se děje kolem nich. To byl první moment, kdy jsem si říkal, že bych chtěl nějakým způsobem podporovat pozitivní vývoj ve společnosti. Ale nikdy jsem neplánoval být aktivní politik na vrcholové úrovni. Říkal jsem si, že třeba, možná, to bude nějaká komunální úroveň. A pak přišel druhý moment – změna po roce 2013, kdy jsem se dostal do vrcholné politiky, aniž bych to úplně plánoval, trošku rovnýma nohama.

Do KDU-ČSL jste vstupoval v osmnácti. Takže jste čekal, až dovršíte plnoletosti?

To víceméně ano. Už v průběhu střední školy jsem měl jasno, že pokud se chci angažovat, tak pro mě jsou lidovci nejbližší stranou, která odpovídá mému pohledu na svět, tomu, co by se mělo hodnotově uplatňovat v těch praktických řešeních.

Ing. Marian Jurečka (1981)

Poslanec, zastupitel Olomouckého kraje, předseda KDU-ČSL. Vystudoval rostlinolékařství na Mendelově univerzitě v Brně, živí se jako soukromý zemědělec na rodinném statku v Rokytnici na Přerovsku. V letech 2014 až 2017 vedl ministerstvo zemědělství. V letošních volbách do Poslanecké sněmovny vede kandidátku koalice SPOLU (KDU-ČSL, TOP 09 a ODS) v Olomouckém kraji. Jurečka je ženatý, má pět synů a je římský katolík. Mezi své záliby uvádí florbal, hru na tubu a zemědělskou techniku

Sehrála tam nějakou roli Vaše víra?

Myslím, že určitě. Člověk byl ovlivněn výchovou, prostředím, ve kterém vyrůstal. Dělat politiku v minulosti, budoucnosti i teď je vlastně jeden z největších aktů lásky k bližnímu. Protože když to děláte opravdu poctivě a naplno, tak to neděláte pro sebe. Děláte to prostě pro to své okolí – ať už je to obec, kraj, Česká republika.

Co pro Vás bylo v politické kariéře vůbec nejtěžší?

Asi nejtěžší bylo rozhodnutí, na které jsem měl řádově několik málo sekund. To bylo 21. prosince 2013. Šlo o to, jestli přijmu nominaci jít dělat ve dvaatřiceti ministra, nebo ne.

Kromě toho že jste poslanec, předseda parlamentní strany, ale také zastupitel Olomouckého kraje. Jak se dá stíhat politika, když člověk sedí na tolika židlích?

Jsou to dvě židle, řekněme. Být zastupitelem, pro mě osobně znamená, věnovat se této činnosti minimálně jeden den v měsíci. A je samozřejmě spoustu věcí, které se propojí. Přijdou za mnou lidé – ať už to jsou starostové nebo běžní občané, kterých se týkají obě úrovně. Řeknu příklad: někdo přijde řešit stav komunikací v obci a zjistí, že majetkově se to týká toho, co spravuje kraj i toho, co spravuje ředitelství silnic a dálnic. Práci poslance se věnuji naplno, krajský zastupitel je uvolněná funkce.

Co pro politika znamená rodina?

Myslím, že to znamená to stejné, co pro jakéhokoliv jiného člověka – jestli budu vedoucí firmy, zámečník nebo politik, tak to podle mě má znamenat to stejné. Je to to nejbližší společenství, které mám kolem sebe, pro které tady mám žít a které tady zároveň mně dává tu největší oporu zaměstnání, které vykonávám. Jsou to lidé, pro které má smysl tady žít a s nimi projít životem.

A co pro rodinu znamená politik?

Obrovskou přítěž. Ať už pro tu nejužší rodinu – jako je manžel/manželka, děti, kteří hodně trpí tím, že v našem případě táta je doma mnohem méně, než by mohl být a měl být, to říkám sebekriticky. Pak je samozřejmě rozměr mediální a sociální. Z hlediska sociálních sítí, z hlediska kolektivu ve škole a dopadá to i na tu širší rodinu. Vaši sourozenci, vaši rodiče jsou konfrontováni s tím, že působíte v politice, jsou konfrontováni se spoustou věcí, které nejsou pravda a bohužel jim musí čelit.

Jakou roli ve vašem životě hraje víra?

Zásadní. Kdybych nebyl věřící člověk, dovolím si říct, že bych do politiky vůbec nešel. Když jdete do politiky a nechcete si nakrást a obohatit se, tak na seznamu důvodů, proč do toho jít, je docela prázdno. Já se můžu živit doma, profesí, ve které jsem se měl finančně lépe, než teď politice. Do politiky jsem šle proto, že ty věci chci měnit pozitivně. Ne kvůli sobě, ale kvůli společnosti. A když tam jdete s tímto, tak víra je ten druhý aspekt, který vás dokáže v těch opravdu těžkých momentech výrazně podržet. Přiznám se, že když jsem ve dvaatřiceti nastupoval na ministra, tak jsem o sobě hodně pochyboval. Jestli to zvládnu, jestli je to dobré, jestli na to člověk má životní zkušenosti. Jestli nemám třeba počkat, nebo to odmítnout. Ale pak jsem si říkal: „Pane Bože, já jsem do toho nikdy nešel s tím, že bych si modeloval svoji kariéru politika. Tak když už jsi mě sem dovedl, tak se koukej starat o to, aby to tady Jurečka nepokazil a neudělal ostudu Tobě.“ Tak jsem si v těch těžkých chvílích střelnou modlitbou řekl: „Tak teď Pane Bože, Duchu Svatý, teď se snažte. Teď to není na mě, teď je to hlavně na vás.“

A co pro vás jako pro Mariana Jurečku znamená víra?

Vědomí a zodpovědnost, že jsem dostal hřivny a nemám je zakopat. A mám je umět rozdat, předat tak, abych se až tady budu končit životní pouť, mohl ohlédnout a říct: „Dobrou cestu jsem šel a doufám, že až budu skládat účty, tak u nich obstojím.“

Rád používám jedno takové přiblížení, co pro mě být věřící v praktickém životě znamená: Vy si můžete koupit auto, přečtete si návod k obsluze a budete s ním jezdit podle návodu. Nebude to špatné, ale máte tam taky nějakou servisní knížku. A je na vás, jestli budete využívat servisu, pravidelně měnit olej, filtry, kontrolovat kola. A pak to auto dojede daleko líp, daleko komfortněji. A pro mě víra znamená, že nad rámec toho, co se ve společnosti říká, by člověk měl dodržovat zákony a žít podle morálky. Tak víra nabízí servis. Že mám servisní knížku a mám nějakou podporu pro to, abych život zvládl. Abych byl celou dobu schopen dotankovat, doplnit olej a zase z toho servisu vyjet v kondici. To víra ve svých nástrojích a možnostech přináší.

Musí být politik patriot?

Já si myslím, že by měl být. Ale v tom dobrém slova smyslu. Protože dneska se slova jako patriot nebo vlastenectví dost často posunují do jiných rovin, než v jakých by z mého pohledu měly být. Patriot neznamená, že ztratím lásku k bližnímu. On to řekl velmi pěkně Masaryk: „Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“ A pro mě to, že je člověk patriot, znamená, že si je vědom zodpovědnosti za nějaké území – obec, kraj, zemi. A měl by se snažit umět chápat, vnímat lidi a hájit je. A být opravdu patriotem v tom pravém slova smyslu. Ale neměl by být ten, co zapomene i na ostatní problémy, které jsou za hranicí daného obvodu, území, které je mu primárně svěřeno.

.