„Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat…“ (Kazatel 3,1–4)

Letos je tomu 100 let, co bylo u nás ženám ze zákona dáno právo volit a být voleny. Oproti liberálním Čechám, kde stále vrcholné posty zastávají výhradně muži, konzervativnější Slovensko už mělo paradoxně premiérku a nyní má dokonce prezidentku. Není to pro Církev bratrskou v Čechách i na Slovensku pozitivní nápověda neomezovat ženy ve službě v církvi?

Vyslechl si lékaře a musel se rozhodnout, jestli chce žít, nebo ne. „Nejsem typ, co by v posilovně zvedal železa. Tak jsem začal chodit,“ říká Jakub Čech, filmový zvukař, který přešel americký kontinent.

Stačila bolest, pár nocí bez spánku, nejistota – a najednou jsem sám sebe nepoznával.

Soud 19,27.29; 20,48

Ráno její pán vstal, otevřel domovní dveře a vyšel, aby se vydal na cestu. Tu spatřil ženu, svou ženinu, zhroucenou u vchodu do domu, s rukama na prahu. … Když přišel do svého domu, vzal nůž, uchopil ženinu a rozsekal ji i s kostmi na dvanáct dílů a rozeslal ji po celém izraelském území. Izraelští muži se vrátili k Benjamínovcům a pobili je ostřím meče … a také všechna města, do nichž přišli, vypálili.

Matoucí může být zvláště to, že vlastního zneužívání si nemusíme být vědomi, protože ho i před sebou samými dokážeme krýt zbožnými úvahami, řečmi nebo verši z Písma.

Co uděláme my se svou touhou vyjít někam ven, …něco udělat, …s někým něco podniknout?

V čem je obohacující předkládat lidem pravdy Božího slova takovými prostředky, jako je humor, karikatura nebo komiks? Co řekne vtip lépe než pouhá litera?