Až jednou, jednou úplně v dálce, skoro v mlžném oparu, zahlédnu postavu.

Když za vámi zaklapne brána dětského domova a vy stojíte před budovou, která má být na mnoho let místem vaší takzvané rodiny, nemáte tušení, kolik rozporuplných myšlenek se vám honí hlavou. Dítě přichází do prostředí, které je samostatným světem v již tak komplikovaném světě. V té chvíli vás úplně nezajímají státní prohlášení a garance o plnohodnotném nahrazení rodinného prostředí, i přes nepopiratelnou snahu se stávají pouze jakýmisi klišé ve vaší příliš hlučné samotě.

Tonda pozoroval svou manželku a věděl, že se děje něco zásadního. Zlatka se zarazila u otevřených dveří vychovatelny s pozdravem na rtech a zlomek vteřiny zírala na ženu, která se tam bavila s její bývalou vychovatelkou. Anita! Hovor ustal, chvíli na sebe v náhle napjaté atmosféře jen tiše hleděly. Uteklo mnoho let, ale poznaly se. Zlatka udělala první krok. Došla k ženě a podala jí ruku. Měla v sobě čisto.

Přepis válečného deníku Josefa Šťastného z Víckovic z doby 1. světové války, osmý díl

Upoutávka na nové číslo na téma KLANY - Síla a slabost rodových vlivů v církvi

Rozhovor s Markem Húštěm

Rozhovor se Samuelem Balcarem, starším sboru CB Náchod