Druhý zářijový víkend hostil zámek Depold v Kanicích na Domažlicku Česko-německé dny. Jde o největší akci roku a současní majitelé, manželé Marie a Petr Frolíkovi, tak chtějí zlepšovat vztahy, které byly na obou stranách hranice historií pošramocené. Akce se řídí mottem, že smutné válečné i poválečné události nemají být zapomenuty, ale odpuštěny.

Až jednou, jednou úplně v dálce, skoro v mlžném oparu, zahlédnu postavu.

Věta „Mám čisté svědomí“ se mnohdy používá jako důkazní argument, že člověk není vinen tím, co je mu druhými vytýkáno. Svědomí člověka ale se skutečnou vinou souvisí jen nepřímo.

Mgr. Petra Stejskala, kněze ŘKC, se ptala Eva Čejchanová

V Bibli je celá řada postav, kterým není z náboženského hlediska co vytknout, a přitom mají tvrdé srdce a chovají se nemilosrdně. Třeba starší bratr marnotratného syna, který zuřil, že se otec smiloval nad jeho nehodným mladším sourozencem (Luk 15,25–32). Nebo farizeové a zákoníci, kteří byli každou chvíli plní svatého hněvu na Ježíše. Nebo Saul z Tarsu, který pronásledoval křesťany a dělal to s čistým svědomím, dokonce ho k tomu motivovala hluboká a upřímná náboženská víra.

Jedním z pomyslných fíkových listů je, že se začneme skrývat za tvrzení, že to či ono jsme sice udělali, ale nemohli jsme jinak, protože jsme skutek vykonali v něčím jménu. Jinými slovy někdo jiný je za moje chování zodpovědný.

Všechny druhy závislostí, ať už se jedná o závislost na drogách, na kouření, na automatech, alkoholu, mají několik společných rysů. Hlavním z nich je nějaký druh destruktivního vlivu. Zásadním je destruktivní vliv na vztahy s vlastní rodinou, vliv na psychiku člověka, zvláště jsou-li návykovými látkami drogy, léky či alkohol, a destruktivní vliv na somatickou stránku osobnosti – na tělo. V životě závislého člověka se časem a vývojem závislosti objevuje celá škála destrukce. Když se návyk stane skutečnou závislostí, začíná se rozpadat život.

Honza stál u automatu zády k Marušce. Nevnímal ji. Všechnu jeho pozornost poutala hra, která před ním běžela na monitoru. Připadal jí jako fanatik. Cítila beznaděj. „Jendo, pojď domů,“ prosila ho skoro s pláčem. Neslyšel ji. Vzala ho za ruku a snažila se ho od automatu odtáhnout.

Kam oko nedohlédne, namíří infrakameru