Pojďte chvilku se mnou – do sauny: z kamen jde horko a stoupá pára, ale přítomní chlapi rudnou a dýmají i hněvem – nadávají na Green Deal a nesmyslná opatření. Jsou to inženýři z konstrukce a nad povinným start-stop systémem do aut kroutí hlavou: výroba takového motoru je dražší a ekologicky náročnější, motor bude mít nižší životnost a benzín to ušetří možná ve velkoměstských zácpách, ale v běžném provozu sotva. Takže to je přece nakonec proti přírodě, a ne pro přírodu. Zatracení ekologové! A pak ti blázni, co se přilepují na silnice a polévají obrazy rajčatovým protlakem. Ekoteroristé to jsou, žabičkáři – žáby jsou pro ně přednější než lidi. Chrání kdejakou havěť, a lidi jsou pro ně škodná.

Narodil jsem se na Ukrajině ve městě Mariupol. Můj otec je Rus a matka Ukrajinka. Co si pamatuji, nikdy jsme neměli problémy s tím, že jsme mluvili rusky. Nikdo nikdy neporušil práva rusky mluvících Ukrajinců. Jsem si jist, že polarizace ukrajinské společnosti začala po zapojení Ruska do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Před konfliktem na Ukrajině jsem moc nepřemýšlel o tom, kdo jsem – Rus, nebo Ukrajinec. Po ruské invazi se ale zformovala moje ukrajinská identita.

Téma dezinformací není jen tématem horce aktuálním a silně medializovaným, jde o jeden z nejzávažnějších jevů, s nimiž se naše společnost již řadu let potýká. Období pandemie covidu a ruské agresivní války proti Ukrajině tento jev velmi silně aktualizovala, ale ukázalo se, že naše společnost je objektem hybridní dezinformační války už mnohem déle. Ať si to připouštíme, nebo ne, dezinformace se týkají každého z nás. Svou zvrácenou logikou a silou záměrně usilují o naši pozornost a důvěru, ovlivňují nás – a jejich vliv se tedy do nějaké míry projevuje i v životě církve.

K rozdělení, o kterém tu budu mluvit, došlo během prvních let po sametové revoluci v našem sboru. Žel nebylo to rozdělení k užitku a růstu společenství. Bylo to rozdělení, kdy se početnější skupina mladých lidí včetně mne rozhodla opustit svůj domovský sbor kvůli rozdílným důrazům a výkladům biblických textů a pohledům na jejich aplikaci v životě křesťana, potažmo společenství.

V dávné době, kdy jsem začínal s advokacií, mě zaujal nápis, který visel v kanceláři jednoho zkušeného pana notáře: „Nikdy neříkej, že znáš nějakého člověka, dokud jsi se s ním nedělil o dědictví.“

Křesťanský pohled na vztahy mezi jednotlivci, společenstvími a státy se zakládá na biblickém pojmu shalom – harmonické a mírumilovné koexistenci, která respektuje identitu každého účastníka vztahu a zároveň usiluje o společné dobro a blaho. Nový zákon zdůrazňuje, že Bůh se sebou v Kristu smířil svět a zbořil hradby nepřátelství mezi národy a učinil křesťany posly míru. Křesťanské poselství o důležitosti míru je zjevné a nezpochybnitelné, neboť Bůh Bible je Bůh míru. Děsivé zvraty dějin nás nicméně vedou k revizi tradičních postulátů.

2. místopředsedy Rady CB Tadeáše Filipka se ptala Eva Macková

Neuvěřitelný příběh, jak si pankáče a bagristu přitáhl Bůh k sobě, aby ho provedl cestou ošetřovatele, kazatele evangelia a nakonec i europoslance, vypráví v rozhovoru jeho hlavní aktér, slovenský kazatel Branislav Škripek.