Mt 7,13-14 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.

Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat… Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu… Izajáš 11,6–9a

Lukáš 2,9–12 Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, ale anděl jim řekl: „Nebojte se! Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. Dnes se vám ve městě Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán. A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“

1. Samuelova 6,2–3: „Filištíni svolali své kněze a věštce: ‚Co máme dělat s Hospodinovou truhlou?‘ ptali se. ‚Oznamte nám, jak ji máme poslat, kam patří.‘ Ti odpověděli: ‚Až budete odesílat truhlu izraelského boha, neodesílejte ji s prázdnou. Rozhodně ji musíte poslat zpátky s odškodněním. Tak se uzdravíte a poznáte, proč se jeho ruka od vás neodvracela. ‘“ (celý text: 1 Sam 6,1–13)

Slova proroka Nátana králi Davidovi „Ty jsi ten muž!“ zasáhla před lety i mě a přispěla k mé konverzi. Stal jsem se křesťanem také proto, že Bible na mě na mnoha místech volala „Ten muž jsi ty!“ a jejími texty jsem byl oslovován. Slova Bible se mi tak stávala Božím slovem.

Bůh je můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese. (Ž 62,3)

Hospodin je zdeptanému nedobytným hradem, v dobách soužení je hradem nedobytným. (Ž 9,10)

Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Ale oni jeho slovu neporozuměli. (Lk 2,47–50)

Žalm 51:12–14

12  Stvoř mi čisté srdce, ó Bože! Obnov v mém nitru pevného ducha! 13  Neodvrhuj mě od své tváře, svého svatého Ducha mi neber! 14  Vrať mi veselí ze své spásy a upevni ve mně šlechetného ducha.

Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“ (Lukáš 22,48) Jidáš Iškariotský neodmyslitelně patří k velkému velikonočnímu dramatu. Ale kdo vlastně byl Jidáš a co ho vedlo k tomu, že zradil Ježíše Krista? Tyto i jiné otázky trápí mnohé věřící i teology odedávna. Pojďme se seznámit s mužem, jehož jméno se stalo synonymem zrady.

Nastal čas, kdy se přináší obětní dar. Prorok Eliáš přistoupil a řekl: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil.

1. Královská 18, 36–38.

Kdo by se však rouhal proti Duchu svatému, nemá odpuštění na věky, ale je vinen věčným hříchem. (Marek 3,29)

Chceme, aby se něco změnilo k lepšímu v našich vztazích, v naší rodině, ve vztahu s lidmi kolem, v našem sboru, ba dokonce i v našem národě? Očekáváme, že se už zítra začnou lidé chovat lépe, když se nedokážeme změnit ani my sami?

Gen 1,26–28

I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. (Gn 12,1–4)

Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil. Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl. (Gn 21,1–2)

Žalm 118,24

Ex. 18,1–12 Římanům 15,7: Proto přijímejte jeden druhého, tak jako Kristus k slávě Boží přijal vás

Mt 5,43–48

Naše životy jsou plné konfliktů s přáteli, rodiči, dětmi i bratry a sestrami. V jejich pozadí jsou často protichůdné touhy zaměněné za práva.

Žalm 22,2–3.12–20

Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, ten je pánem nebe i země, a nebydlí v chrámech, které lidé vystavěli, ani si nedává od lidí sloužit, jako by byl na nich závislý; vždyť je to on sám, který všemu dává život, dech i všechno ostatní. (Sk 17,24–25)