Tak co, vzepřeme se proti nepřízni doby i my?

Údělem mladých je prý odvaha, zatímco starých rozvaha. No nevím, lepší spíše bude, když mají mladí i starší jak odvahu, tak jsou zároveň i rozvážní. Ale vůbec nejlepší kombinací je, když se spojí naslouchající mladší horlivec, se starším zkušeným harcovníkem, který je ochotný k nějaké akci. To se pak dějí věci!

Při pohledu na stav českého křesťanského prostředí a naléhavou potřebu téhle dobré kombinace, jsem si vzpomněl na dva bratry, kteří dost zásadně ovlivnili i naše prostředí: ten mladší studoval jazyky, filosofii a teologii, navíc byl vynikající rétor. Často se účastnil disputací se zahraničními delegacemi. Sám vedl poselstvo na vzdálený Krym. Starší oplýval výjimečnými vůdcovskými, správcovskými a úřednickými schopnostmi. Řadu let vedl územně-správní celek slovanského etnika, které se jazykově i kulturně velmi lišilo od kultury a zvyklostí celé říše. Po službě, kterou několik let vykonávali pro svou zemi, se oba bratři setkávají v klášteře. Zde se připravují na dovršení celoživotního úsilí. Vše, co prožili doposud, chápou jako pouhou přípravu na zahraniční misii.

Jenže…, kdo se chce učit pro radost z vědění, s vědomím osobního formování a s výhledem, že jednou mi to snad bude dobré ke službě druhým, když dnes jde především o titul a pohodlné živobytí?!

Ten příběh dál už známe nejspíš z dějepisu: do Byzance přišla žádost – z tehdy mocné středoevropské říše Velké Moravy – o pomoc v podobě učitelů víry a mravů. Ti dva bratři byli zformováni, hotovi a připraveni.

Přišli a během několika málo let vyučili řadu mladých mužů – ve víře, znalosti Písma, liturgii, zákonech; přeložili evangelia do místní řeči a zapsali pomocí písma, které vytvořili. Žili ve složité době proměn – o vliv nad Velkou Moravu se tehdy přetahovali Frankové i Byzanc. Své úsilí museli bratři obhajovat v Římě, od papeže dostali dobrozdání. Mladší, bratr nakonec podléhá svým zdravotním problémům a na Moravu se vrací už jen bratr starší. Je zde perzekvován, nějakou dobu i krutě arestován, ale nakonec svou misi dokončí.

Jenže komu by se chtělo dneska – když máme svobodu vyznání – pro víru cokoli vytrpět, třebas jen drobné nepohodlí, že? Změna vládnoucího režimu přinese vyhnání učedníků Konstantina a Metoděje z Velké Moravy. Zároveň s tím přináší velké požehnání zemím ležícím na jih od Moravy. Příběh Soluňských bratří, města, v němž sbor zakládal apoštol Pavel, je velkou vítěznou vzpourou proti nepříznivým okolnostem.

Bude ten dávný příběh inspirací pro některé z našich mladých křesťanů, kteří své schopnosti cele dají do služby evangelia? A budeme my starší ochotni je podporovat? Tak co, vzepřeme se proti nepřízni doby i my?