Rubrika

Válečný deník

První noc na srbské půdě

Jeden vojín od druhé setniny se střelil neopatrností do ramene. Já chci být velmi opatrný, nechci svévolně k úrazu přijíti. Každá střela na mne mířená, je řízena Všemohoucím, a podle Jeho vůle se vše stane a ani ten jediný vlas s hlavy mé nespadne bez vůle Boží.
Válečný deník

U srbských hranic

Pán mi dal opět občerstvující verš z 16. kapitoly Přísloví, 33. verš: „Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení Jeho.“ Ano, jsem v rukou Božích, a proto se nebudu báti, ani v střelách nepřátelských a nikde. Nikde. Po obědě se začalo mračit a nastal chlad, a my se těšíme na lehčí pochod. Je potřebí velice, aby ten dusivý prach, jehož leží na silnici skorem na 5 cm, byl trochu svlažen a my ho nemuseli dýchat.
Válečný deník

Batalion

Ve čtvrtek pak jsem se oblékl do vojenských šatů a odpoledne celý I. batalion šel do Čáslavi pro pušky. Překvapil nás ale takový déšť, že jsme rozmokli do kůže. Že ale bylo teplo, nebylo to nepříjemné.
Válečný deník

Mobilizace

Ležel na půdě jednoho starého domu mezi věcmi, na které celá léta, spíše desetiletí nikdo nesáhl. Zapomenutý, zaprášený, tichý. Víc než stoletý svědek jedné války a jedné hluboké a pevné víry. Deník. „Pane, buď mojí silou,“ píše se v něm. Josef Šťastný z Vickovic, syn kazatele Jana Šťastného, mladý otec dvou dětí, člen Svobodné reformované církve (dnešní Církve bratrské), naplnil jeho stránky každodenním svědectvím o prvních měsících války. Té, o které si všichni vojáci na frontě i jejich rodiny daleko od nich mysleli, že skončí do Vánoc. Války, která nejenže do Vánoc neskončila, ale později dostala název velká – a ještě později, když se rozhořel další, ještě horší válečný konflikt podobných rozměrů, se do historie zapsala jako první světová. Války, která na čtyři roky vzala rodinám 70 milionů otců a synů, z nichž 10 milionů už se nikdy nevrátilo. Stránky deníku však přináší svědectví nejen o době velkého utrpení, ale i velké Boží síly. Jsou svědectví, která by neměla zůstat tichá. Toto je jedno z nich. Z originálního rukopisu ho pro časopis Brána přepsali potomci rodiny Šťastných.
Válečný deník