Autor

Josef Šťastný

Smutná podívaná

Šli jsme pak spat na holou zemi, neb jsme počítali na překvapení od Srbů. Ale měli jsme pokoj až do rána. Noc pominula a jitro nastalo, já procitnu a mé vzpomínky jsou u mých drahých. Duše má se pozdvihuje ku Pánu u vroucí modlitbě.
Válečný deník

Dobytí města Loznice

Je odpoledne 2 hodiny a my s bratrem Víškem jsme obědvali konservu, a nyní odejel do lesíka vařiti konservové kafe. Kuchyně odejely někam nakupovat a dosud se nevrátily. Ležíme na zemi a čekáme na další rozkaz.
Válečný deník

První noc na srbské půdě

Jeden vojín od druhé setniny se střelil neopatrností do ramene. Já chci být velmi opatrný, nechci svévolně k úrazu přijíti. Každá střela na mne mířená, je řízena Všemohoucím, a podle Jeho vůle se vše stane a ani ten jediný vlas s hlavy mé nespadne bez vůle Boží.
Válečný deník

U srbských hranic

Pán mi dal opět občerstvující verš z 16. kapitoly Přísloví, 33. verš: „Do klínu umítán bývá los, ale od Hospodina všecko řízení Jeho.“ Ano, jsem v rukou Božích, a proto se nebudu báti, ani v střelách nepřátelských a nikde. Nikde. Po obědě se začalo mračit a nastal chlad, a my se těšíme na lehčí pochod. Je potřebí velice, aby ten dusivý prach, jehož leží na silnici skorem na 5 cm, byl trochu svlažen a my ho nemuseli dýchat.
Válečný deník

Batalion

Ve čtvrtek pak jsem se oblékl do vojenských šatů a odpoledne celý I. batalion šel do Čáslavi pro pušky. Překvapil nás ale takový déšť, že jsme rozmokli do kůže. Že ale bylo teplo, nebylo to nepříjemné.
Válečný deník