Až jednou, jednou úplně v dálce, skoro v mlžném oparu, zahlédnu postavu.

V kostele bylo mnoho svící, ale hořela jich jen hrstka.

Tak přesně tohle se bude jednou vyhazovat po mně.

Můj šéf je zkrátka velice rozumný partner pro řešení průšvihů svých lidí

Nedávno jsem četl následující historku. Kdysi se na jakéhosi rabína obrátil jistý muž v dopise zhruba v tomto duchu. „Rabíne, potřebuji vaši pomoc. Jsem v hluboké depresi. Modlím se, ale útěchu nenalézám. Plním náboženské příkazy, ale nic při tom necítím. Jsem na pokraji svých sil.“

K čemu je v téhle době církev?

Má být kalendář mementem tohohle sprintu, který nikdy nedoběhnu včas?

Jsem blázen kvůli své lásce – k Bohu, ale i k planetě, kterou nám daroval.

Abys měl nějakou tu materiální jistotu…

Ne ne, prý to chce pořádnou výzvu…

Pro Ježíše jsme fakt všichni dobří!

Léto 2021

Rabín Kushner říká, že jedenácté přikázání zní: Neboj se! Má pravdu, protože Boží přikázání nás chrání a pomáhají nám mnohem více, než nás omezují

Není třeba znát podrobně životní cestu, kterou nás Pán Bůh chce vést.

Dokázal to. Byl rychlejší, obratnější, nenechal se dostihnout.

Slova mají moc a někdy tuto realitu bereme na lehkou váhu.

Máme za sebou možná jeden z nejtemnějších roků, co jsme dosud prožili. Nebylo to sucho, hlad ani válka – byla to nemoc. Nicméně z velké části jsme sami netrpěli nijak zvlášť větší nemocností než jiné roky. Osobně se mi díky restrikcím letos vyhnuly i obyčejné chřipky a virózy. Zažívali jsme nemoc s výborným PR. Slyšeli jsme o ní denně. Stala se nejfrekventovanějším slovem, tématem nepřeberných vtipů. Přesto zprávy většinou naši náladu zhoršovaly a na podzim jsme přestávali vidět světlo na konci tunelu.

Jako bych splynula s okolím a nehrozilo mi už vůbec nic.

Odpuštění nikdy není laciné – má cenu krve Božího Syna.

Zvědavost je palivem naší touhy vyrůst, vyrazit k cíli.