Známou pravdou je, že fyziologickou reakcí zdravého organizmu na akutní stres (akutní nebezpečí, s nímž se musí vypořádat) je buď útěk, nebo boj. Obě tyto varianty vyžadují extrémní nasazení jak psychických, tak fyzických sil a organizmus v té chvíli přepne do „poplachové reakce“, jakéhosi krizového módu, zajišťujícího mobilizaci zdrojů.

Kazatel za sebou zaklapl dveře auta a vydal se na cestu. Adresu měl, nebylo to daleko. Čekalo ho první setkání s někým, kdo se chce nechat pokřtít. Takový obyčejný kazatelský výjezd.

Když za vámi zaklapne brána dětského domova a vy stojíte před budovou, která má být na mnoho let místem vaší takzvané rodiny, nemáte tušení, kolik rozporuplných myšlenek se vám honí hlavou. Dítě přichází do prostředí, které je samostatným světem v již tak komplikovaném světě. V té chvíli vás úplně nezajímají státní prohlášení a garance o plnohodnotném nahrazení rodinného prostředí, i přes nepopiratelnou snahu se stávají pouze jakýmisi klišé ve vaší příliš hlučné samotě.

Tonda pozoroval svou manželku a věděl, že se děje něco zásadního. Zlatka se zarazila u otevřených dveří vychovatelny s pozdravem na rtech a zlomek vteřiny zírala na ženu, která se tam bavila s její bývalou vychovatelkou. Anita! Hovor ustal, chvíli na sebe v náhle napjaté atmosféře jen tiše hleděly. Uteklo mnoho let, ale poznaly se. Zlatka udělala první krok. Došla k ženě a podala jí ruku. Měla v sobě čisto.

Nedáme-li si pozor, naše chybná teologie (myšlení o Bohu) nás přivede ke špatným závěrům.

Jak by to bylo snadné, pokud by stačilo ve třídě či ve škole vyvěsit tento obrázek, který najdete v každé pedagogicko-psychologické poradně. Vše, co je na obrázku, je pravda. Ale jak naučit žáky pracovat s chybou? Určitě je potřeba začít u samotného učitele. Na pedagogické cestě jsem už nějaký ten rok a také se stále učím a chybuji. Možná samotné přiznání učitele, že není dokonalý a že má také právo chybovat, je tím nejlepším začátkem úspěchu.

3 příběhy

Všechny druhy závislostí, ať už se jedná o závislost na drogách, na kouření, na automatech, alkoholu, mají několik společných rysů. Hlavním z nich je nějaký druh destruktivního vlivu. Zásadním je destruktivní vliv na vztahy s vlastní rodinou, vliv na psychiku člověka, zvláště jsou-li návykovými látkami drogy, léky či alkohol, a destruktivní vliv na somatickou stránku osobnosti – na tělo. V životě závislého člověka se časem a vývojem závislosti objevuje celá škála destrukce. Když se návyk stane skutečnou závislostí, začíná se rozpadat život.

Honza stál u automatu zády k Marušce. Nevnímal ji. Všechnu jeho pozornost poutala hra, která před ním běžela na monitoru. Připadal jí jako fanatik. Cítila beznaděj. „Jendo, pojď domů,“ prosila ho skoro s pláčem. Neslyšel ji. Vzala ho za ruku a snažila se ho od automatu odtáhnout.

Aidy Skripnikové se ptal Petr Jašek

Je to zvláštní tajemství člověka na zemi, že jakmile dostal vědění dobrého a zlého, dochází v první lidské rodině k bratrovraždě.

Od rána se nikde nemluvilo o ničem jiném. Byly toho plné zprávy. Nechci tomu uvěřit, říkala si. Je to zlý sen. Nechci to přijmout. Ale je to pravda. A moc to bolí.

Se závislými pracuji od roku 1994. Službu Teen Challenge jsme začali s vírou, že Bůh může závislé vysvobodit z jejich potíží, pokud jej začnou hledat. V průběhu služby se mnozí z nich setkali s Ježíšem a pozvali jej do svého srdce. Otázkou je, jak získávají trvalou svobodu. Je to díky zkušenosti znovuzrození, nebo díky učednickému procesu? Budu vám vyprávět dva příběhy.

Každý z nás se ve svém životě setkal nebo i setkává s nějakou formou závislosti bez ohledu na rozdíly v závažnosti a dopadech na náš život. Závislost na omamných látkách je bohužel jednou z těch, která má silný ničivý potenciál. Rozhodujícím vlivem je kombinace různých faktorů, které předurčují vyšší zranitelnost daného jedince vůči vzniku takové závislosti.

Stál tam a pořád se ještě vyděšeně třásl. Co to chtěl udělat?! Kolik chybělo? Vteřina? Pár centimetrů? Bože... jestli tam někde seš, tak mi, prosím tě, pomoz!!

Vánoce jsou obdobím v roce vpravdě mimořádným. Do každého z nás se totiž už od dětství vtiskují všemi smysly více než jiné svátky během roku, třeba vůněmi, chutěmi nebo hudbou. A proto jsou tak silným prožitkem. I malé děti, které ještě neumějí mluvit, cítí klima domova. Pozitivně prožívají klid a pohodu, mírnost hlasů, a naopak negativně vnímají napětí nebo křik.

Asi nikoho nepřekvapím, když začnu tím, že evangelijní vánoční příběh nebyl žádná idylka. Dosud neprovdané dívce Marii se na cestě vynucené vyhláškou o daňovém soupisu obyvatel narodí dítě do podmínek vpravdě polních, v přístřešku pro dobytek.

„Tomu říkám Vánoce,“ usmála se Bohuška šťastně a pohladila ten malinký živý uzlíček, který ležel na posteli vedle ní. Má své dítě u sebe. Tři hodiny po porodu, a může být se svou holčičkou! To není dárek, to je dar. Bylo půl osmé ráno, Štědrý den roku 1981.

Prožitky z dětství ovlivňují naše chování po celý život, a to zásadním způsobem