„Nikdy jsem si nemyslel, že během jednoho týdne ztratím úplně vše, co jsem léta budoval. Ráno jsem se modlil, aby to byl pouze zlý sen, ze kterého se probudím, aby nic z toho nebylo skutečné.“ S těmito slovy přišel do kanceláře pan Jindřich.

Milada Horáková před popravou napsala, že člověk musí umět se ctí i prohrát. Donald Trump ukazuje jiný způsob, jak přijmout porážku a vyrovnat se s odchodem. Co je podle vás potřeba ke zvládnutí tohoto umění a jak jsme na tom v naší společnosti, v politice a v církvi?

Kazatel–-pastýř má v rukou jeden klíčový nástroj a tím je blízký vztah. Díky této blízkosti může dobře rozumět trpícímu. Díky vzájemné důvěře trpící obvykle přijímá vedení svého pastýře. Pokud pastýř zná cestu z temnoty, pak je veliká naděje, že svou ovečku vyvede ke světlu.

Na oddělení té noci na konci léta kromě Anežky jiná sestra nebyla. Najednou si uvědomila, že sedí v okně na sesterně, nohy má venku a pod ní je hluboká propast. Je to vysoko. Chci skočit dolů, už se neprobudit. Mít to za sebou. Už nechci tenhle život žít.

Slova mají moc a někdy tuto realitu bereme na lehkou váhu.

„Teď už vidíme, proč bylo dobré založit nový sbor“. Těšíme se na Čtyřku, Pětku…, ať už si ji Pán založí skrze nás, nebo někoho dalšího.

Když před 15 lety vznikal Maják ve Vsetíně, od začátku jsme chtěli v zakládání sborů pokračovat. Po čtyřech letech fungování se objevilo v našem okolí několik mladých lidí, kteří měli podobnou představu a byli ochotní se kvůli ní i přestěhovat. Několik z nich mělo vztah k Olomouci, a tak jsme se rozhodli, že by to mohlo být tam. V roce 2011 se přestěhovalo 8 lidí do Olomouce s touhou založit tam další sbor.

Církev bratrská v Čelákovicích

Dřív, než se mi nadpisem článku podaří znejistit členy odboru a vyprávěním ze života Kocourkovských urazit všechny zakladatele sborů…

Každá církev se potřebuje obnovovat nebo jinak řečeno neustále reformovat. Má neměnný základ a poslání, ale formy se musí měnit tím, jak se mění výzvy doby. Jedna z možností, jak se zdraví organismu, který se jmenuje církev, může projevit, je skrze porod dalšího sboru nebo sborů. Jakkoli jsem si vědom nejrůznějších úskalí zakládání nových sborů (nakonec každý porod v sobě nese rizika a bolí), pokusím se popsat důvody, proč zakládání sborů a stanic má smysl. V druhé části ukážu na možné porodní nebo po-porodní bolesti.

Jsem vděčný za kořeny Církve bratrské, i když ne všechno z naší historie je veselé čtení. Když studujeme počátky naší církve bez idealizace, vidíme vedle sebe vzácné hodnoty promíšené s nezralými projevy, osobními spory či zákonictvím. Vědomí nedokonalosti mladé církve však dává o to víc vyniknout pozitivním hodnotám evangelia, předávaným prvními osobnostmi rodící se Svobodné církve reformované (budoucí CB).

„Porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,‘ to jest přeloženo ‚Bůh s námi‘. Mt 1,21–23

Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat… Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu… Izajáš 11,6–9a

O politice s Janem Amosem Komenským - Kdo neovládá sebe, nemůže vládnout druhým.

Rozhovor s Karolínou Zvoníčkovou - autorkou křesťanského papírnictví Bílé místo

Třicet let v práci potkává nemocné děti a osamělé stařečky a stařenky, ale na tváři má pořád široký úsměv. Jeho poslání je přinášet ho tam, kde je ho málo. O radostech i smutku zdravotního klauna vypráví Karel Prais.