Radikalizace je jednou z možných odpovědí člověka na dlouhodobý stav ohrožení, nejistoty, frustrace a hněvu, na ztrátu životního smyslu a osobního významu. Součástí motivace bývá intenzivní potřeba mít věci uzavřené. Jen si vzpomeňte na radost a úlevu, kterou jste pocítili po dokončeném díle

Když mě redakce časopisu Brána požádala, abych sepsal článek o radikálech v Bibli, celý den jsem s odpovědí váhal. Radikálové jsou mi nepříjemní. Je na nich pro mě cosi nesrozumitelného, umanutého, cosi nemilosrdného. Jak o nich psát?

Při používání termínu radikalizace je třeba si uvědomit posun významu tohoto slova v dnešní době. Původní význam je odvozen od latinského slova „radix“ – kořen. V tomto smyslu je radikalizace návratem ke kořenům. Tak to v křesťanství bylo chápáno po celá staletí.

„Nikdo neutrhne kus látky z nového šatu a nezalátá jím starý šat; jinak bude mít díru v novém a ke starému se záplata z nového nehodí. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů; jinak mladé víno roztrhne měchy a vyteče a měchy přijdou nazmar. Nové víno se musí dát do nových měchů. Kdo se napije starého, nechce nové; řekne: ‚Staré je lepší.‘“ (Lukáš 5,36–39)

rozhovor s historikem Dr. phil. Tomášem Pavlíčkem, Ph.D.