I při nejlepší vůli nemají rodiče život svého dítěte pod svou plnou kontrolou.

Říkalo se jim Tři králové – Josef Mašín, Josef Balabán a nejmladší z trojice Václav Morávek.

Limitem zůstává dotek

Co je vlastně v tomto čase norma a co je výjimka?

Ještě v polospánku slyšela monotónní hlas vzdáleného vyvolávání šířícího se z minaretu. V prvních vteřinách neměla představu, kde je. Zdálo se jí, že jsou u babičky, celá rodina. Pomalu jí docházelo, že to není sen, ale živé vzpomínky. Opravdu tam byli. Je to pár dnů.

„Tohle mi byl čert dlužen!“ zaklela vztekle Ludmila, praštila do stolu tak, až hrnky nadskočily, a hodila mezi ně upomínku k lékařské prohlídce dětí. Teď ji budou otravovat úřady, aby šli ti malí haranti do školy! Proč jsou ještě tady? Kdy už bude konečně po nich? Co je vůbec drží při životě?

„Jestli u ní chceš zůstat přes noc, tak už se vracet nemusíš,“ řekla a zavěsila. Už nemůže. Tohle po ní už nikdo nemůže chtít. Tohle už ne.

Anežka dosedla na židli, lokty se opřela o stůl a upřela oči do prázdna. Ještě jí pořádně nedošlo, co před chvílí slyšela. Otec se jí přiznal, že ji chtěl nechat zabít a že pro to udělal maximum. Nechtěl ji. Neměla se narodit.

Držel ji ve výšce za hlavu tak, že nedosáhla nohama na zem. Zbitou, paralyzovanou strachem. Stačí, aby škubnul. Nebo aby ji nepostavil zpátky na podlahu, ale odhodil na roh toho skleněného stolku… a je konec.

Ještě kousek. V očích už měli zamlženo, ale musí dojet až na ten kopec, až tam mohou zastavit. Tam už od domu není vidět. Nechat slzy, ať odtečou, utišit srdce a jet dál. Ztratili dítě. Už popáté. A jako přechodní pěstouni ví, že to není naposledy.

„To byla blbost! Cos to udělala? Proč jsi tam lezla? K čemu ti to bylo, co? Je ti líp? Není!“ Chrlila v duchu na svoje druhé já Petra, když se jí mlha v hlavě rozplynula a objevily se první myšlenky.

Dveře nemocničního pokoje se zavřely a Zdenička v místnosti osiřela. Přišli se rozloučit. Její muž a jejich dvě dcerky. Nebylo jisté, jestli transplantaci přežije, a kdyby ano, stejně je měsíc neuvidí. To, co cítila, byl hluboký pokoj.