Na zastávce Tuchoměřice-zámek vystupuji s dalšími přáteli z autobusu. Na návrší v menší obci je ticho, šustí jen listy pod nohama a ze spoře osvětlené budovy kláštera dýchá téměř posvátný klid. Je pátek večer, společně s dalšími padesáti lidmi jsem přijela na Ekumenické tvůrčí setkání. Od 25. do 28. října ho organizuje umělecká platforma Karavana.

Na zdech klášterních chodeb nás kromě fotografií přírody či renovace kláštera překvapí i jiné instalace, většina z alobalu. To už je jeden z počinů účastníků akce. „Rád na těchto víkendech zkouším něco nového a kombinuji malé instalace dohromady. Tentokrát jsem dopředu znal prostor, v němž budeme, a chtěl jsem vyvolat jakýsi snový pocit,“ vysvětluje svůj záměr malíř a sochař Aleš Novák. „Místo určilo, že se jedná o určité symboly, ať už holubice, obličej starce, srdce. Zmuchlaný alobal se mi líbil pro svou rozpadající se kvalitu, je jaksi v pohybu. Hrana konkrétního a abstraktního v tvorbě mě baví, zanechává prostor pro fantazii.“

Naplněný čas

Sobotní ráno jsme přivítali společnou modlitbou, formou Lectio Divina, která propojuje čtení biblického textu s vlastní modlitbou a rozjímáním. Hlavní náplní celého víkendu ale byly workshopy. Ty proběhly ve dvou až třech navazujících blocích, což umožnilo proniknout do větší hloubky a také se spolu více seznámit. „Jako hudebník–amatér jsem zatoužil poznat zcela novou kategorii hudebních nástrojů, ve kterých zvuk vzniká čistě elektronicky, má formu frekvenční vlny a generuje se změnou jejích parametrů. Přirovnal bych to k surfování na vlnách. A stejně jako s Duchem svatým ani zde nevíte, odkud zvuk přichází a kam jde,“ popsal své motivace pro volbu zvukového workshopu Jiří Kočí. V rámci něho si dokonce každý vytvořil vlastní syntetizér. Jenovéfa Kučerová z nabídky workshopů vybrala jinak. „Doufala jsem, že se uskuteční hudební workshop, který by mi sedl. Hledám způsoby, jak se pěvecky rozvíjet a Silva Morasten, která ho vedla, mi měla co říct,“ pochvalovala si. Jiní využili příležitosti vytržení ze všednodenního koloběhu k soustředění se na vlastní tvorbu. Vznikaly skici do notesů, klášterem se ozývala hudba – jeden večer jsme v menší skupince zpívali s kytarou a akordeonem dlouho do noci.

Hlavní téma – Kontakt

V sobotu večer nás hudebník a producent Lukáš Hradil uvedl do přemýšlení o tématu víkendu: Kontakt. Jeho přednáška mě hodně oslovila. Lukáš ve své práci komunikuje s tzv. kontaktními osobami umělců, přes které je možné se s nimi spojit. Nás křesťany přirovnal k takovým vstupním kontaktům pro Pána Boha a Boží království. Člověk, který chce poznat Boha, vidí, jak žijeme. Jsme jeho kontakt. Zároveň Bůh umělce obdarovává kreativitou. V době, kdy jsme obklopeni negativitou (například v médiích) a vzrůstajícím strachem, Lukáš povzbuzoval k hledání cesty, jak ukazovat na Krista vlídným a nadějným způsobem. Nejdůležitějším atributem při tom má být neformálnost.

Vrcholem víkendu byl zpola improvizovaný koncert v neděli večer, který kombinoval závěrečné výstupy jednotlivých workshopů. Hned když jsem vstoupila do místnosti, bylo mi jasné, že to bude jedinečný zážitek. Místnost byla potemnělá, osvětlená jen ze stran reflektory, takže při pohybu po ní vznikaly stíny. Na stropě se různými počítačovými efekty rozpohybovaly digitální verze fotografií pořízených na foto workshopu (vlastnoručně vyrobenými fotoaparáty). Uprostřed místnosti okolo spousty kabelů a přístrojů seděl hlouček mužů se sluchátky či hudebními nástroji, pomocí syntetizérů zvukově reagujících na sebe navzájem. Podél stěn porůznu seděli, leželi či chodili ostatní, snažíce se sledovat vše, co se v místnosti odehrává. Někteří se přidali ke skupině tanečníků, kteří ztvárňovali zvuk pohybem. Prostor pro premiéru svých tří autorských písní měl i hlasový workshop. Celý večer naplnil pocit naprosté svobody, ať už v tvůrčím vyjádření se či způsobu prožívání.

Tak zase na jaře

Jako společenský typ člověka mám ráda setkání s novými lidmi. Také proto jsem si víkend s Karavanou hodně užila, ať už inspirativní diskuze s lidmi rozličného uměleckého zaměření, či sdílení se o hudbě, která mě zajímá především. Načerpala jsem i povzbuzení k další umělecké tvorbě, a chuť k hledání cest, jak lidem kolem předávat novým způsobem naději a lásku, kterou jsme poznali v Kristu. I když jsem v sobotu večer onemocněla, domů se mi nechtělo. Celý víkend mi tak nakonec zkazila jen angína, o to víc se těším na další společnou akci na jaře.

Text: Kornélie Marečková

Foto: Kryštof Novák