Jedním z rysů naší společnosti je, že je to společnost zadlužená

Staré přísloví „bez peněz do hospody nelez“ je celkem pragmatická ekonomická i psychologická úvaha. Když na něco nemáme, nemůžeme si to koupit. Neměli bychom ani předstírat, že můžeme, protože dříve nebo později vyjde pravý stav věcí najevo.

Jak víme, člověk ale může nakupovat, i když peníze nemá. Prostě si je půjčí, a až mít bude, tak je vrátí. Je to záležitost důvěry, jestli je někdo ochoten se na chvíli zříci části svého majetku a doufat, že ho ještě za svého života uvidí.

Protože věřitel se zříká svých peněz, které si mohl sám užít, řeší se to úrokem. Vracíme více, než jsme si vypůjčili. Středověká společnost něco takového považovala za nemorální a nehodné křesťana, protože úrok nahlížela jako krádež. Protože si ale lidé půjčovat chtěli a na Židy se křesťanská pravidla nevztahovala a nesměli se věnovat řemeslům, věnovali se finančnictví oni. A to se všemi riziky, protože někdy ti, kteří nechtěli peníze vracet, sáhli i k pogromům.

Nechuť k úroku byla pochopitelná ve společnosti, kde bylo těžké peníze rozmnožit. S moderním podnikáním, kde je možné s trochou šikovnosti majetek znásobit, je tomu už jinak. Všechno může fungovat k oboustranné spokojenosti, pokud peníze nešikovně neprojíte.

Větší problém je, když na dluh žije stát. Ten představují lidé, kteří tu dnes jsou a zítra tu nebudou. Dluh se dá také přenést do budoucnosti na dosud nenarozené. Ti přijdou na svět a najednou zjistí, že dluží peníze, ze kterých nikdy nic neměli.

Jedním z rysů naší společnosti je, že je to společnost zadlužená. Možná bychom se měli vrátit aspoň v něčem k myšlení našich předků. Bez peněz do hospody nelez. Nebude z toho nic dobrého, jen větší chudoba a navíc ostuda.