Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; (Ř 8,5a) Hle, já do vás uvedu Ducha a oživnete. (Ez 37,5b)

Milí čtenáři, dovolte mi začít lekcí poezie a fyziky zároveň. Naším učitelem bude Marek Eben. V jedné své krásné písničce líčí svou meditaci nad horkovzdušnými balóny: „Vzhůru, nese tě to vzhůru, / nedá se to nahmatat ani změřit, / vzhůru, nese tě to vzhůru, / nezbývá nic jiného nežli věřit, / že když odhodíš všechna závaží / a nažhavíš srdce hořáky, / vzhůru, že poletíš vzhůru / až nad mraky.“ Nejde mu na rozum, jak je možné, že balóny létají. A tak činí následující úsudek: „A tak má každý balón svoji duši / duši neviditelnou, co ho nese vzhůru.“ Načež skromně dodává: „Dál mi to rozebírat nepřísluší / na to jsou odborníci nahoře na kůru.“

Proč balón létá?

Nevím, jak jste na tom vy s fyzikou balónů. Marek Eben se tváří, jako by tomu nerozuměl. Ve skutečnosti odhalil velmi správně jednu moc důležitou věc. To, co náš život nadnáší a táhne vzhůru a kupředu, se nedá nahmatat ani změřit. Je to jakési neviditelné „nic“. Ovšem balón bez tohoto „nic“ je splasklou neforemnou věcí k nepotřebě. Marek Eben zbytek svých úvah odkázal odborníkům na kůru. Tak bych se s vaším dovolením toho rád ujal a chvilku o balónovém létání s vámi přemýšlel. Zdá se mi, že balóny nás mohou ledasčemu dobrému naučit.

Balón splasklý, nebo letící?

Podle apoštola Pavla a jeho výkladu v listu Římanům se totiž balónům hodně podobáme. Můžeme existovat ve dvou podobách – buď jako splasklá neforemná hromada čehosi, anebo jako elegantní dopravní prostředek, který se vznáší vysoko nad zemí.

Lidé žijící podle své přirozenosti („podle těla“ viz Ř 8,4) se podobají splasklým balónům. Jsou odsouzeni k pouhé pozemské existenci bez vzdálenější perspektivy. Užitek takového přežívání je sporný. Nic neriskují, ale také se nikam neposunou.

Lidé žijící podle Božího ducha („lidé Ducha“ viz Ř 8,5) jsou jako vznášející se balóny. Zemi, s níž původně byli spojeni, vnímají z nadhledu. Mají svobodu pohybu. Vidí dál, než je možno dohlédnout z povrchu země. Míří za obzor.

Jakým balónem chceš být – splasklým, nebo letícím?

Dovolme onomu nenahmatatelnému a nezměřitelnému Božímu „nic“, Božímu duchu, aby nás naplnil. Splasklý balón se může vznést. Je to trochu napínavé, ale stojí to za to!

Vzduchoplavci potřebují znát odpověď na následující otázky:

Jak se splasklý balón plní?

U horkovzdušného balónu je to vcelku jednoduché. „Motorem“ či srdcem balónu jsou veliké hořáky. Balón se plní horkými plyny, které z nich proudí. Trochu obrazně řečeno: aby se balón mohl vznést, musí se nejprve rozhořet jeho srdce a poté odhodit přebytečná zátěž.

O tyto dvě věci – zátěž a hořáky – jde především, pokud chceme náš balón naplnit Božím Duchem. Zátěží, která nás poutá k zemi, je naše vina. Této zátěže se zbavujeme vyznáním hříchů. Pokání vede ke svobodě, o níž jsme četli: „…spravedlivý požadavek zákona byl naplněn na nás, kdo nežijeme podle těla, ale podle Ducha.“ (Ř 8,4)

Dále jde o naše srdce. To musí hořet touhou nezůstat na zemi, ale být Bohu blíž. Palivem tohoto plamene touhy po Bohu či lásky k Bohu je Boží slovo. Když soustavně přikládáme do tohoto ohně Boží slovo, náš balón se plní Božím duchem. „Hle, nechám na vás proudit svého Ducha, uvedu vám ve známost svá slova.“ (Př 1,23, viz také J 6,63)

Stručně shrnuto: Bůh dává „náplň“ svého Ducha každému, kdo činí pokání a miluje Hospodina. (Ef 1,13) Odhazuj hřích, dopřej svému srdci dostatek Božího slova a tvůj balón nezůstane prázdný!

Co znamená vznášet se?

Naplněný a odlehčený balón se vznáší v atmosféře. Tam může zachytit vzdušný proud, kterým je pak unášen. Horký vzduch uvnitř a vzdušný proud vně balónu způsobuje jeho pohyb. Přesně tento pohyb od nás Bůh očekává. Přeje si, abychom se plní Ducha odpoutali od země a nechali se proudem Ducha unášet. (2P 1,21) Už samo odpoutání od země je dobrodružné. Ale nechat se nést vanutím Ducha může být neméně napínavé. „Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha. Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a k pokoji.“ (Ř 8,5n)

Ježíš říká, že „vítr vane, kam chce“ a že „tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha“. (J 3,8) Lidé unášení vanutím Božího ducha dovolují Bohu, aby určoval směr jejich letu. Pokud naše srdce hoří láskou k Bohu, dovolíme mu, aby si nás používal. Pro takové lidi žádné setkání, telefonát či rozmanité okolnosti života nejsou náhodné. Vnímají, že je na to konkrétní místo Bůh zavál. Buď si jist tím, že pokud tvé srdce hoří pro Boha, nejsi tam, kde jsi, náhodou. Buď si jist tím, že tam máš důležitý úkol. Splníš jej?

Kam doletím?

Let balónu je na první pohled trochu riskantní. Zdá se, že bezpečnější je ležet splaskle na zemi. Ale odměna za riziko letu je dobrá. Z výšky lze dohlédnout dál, až za obzor pozemšťana.

Takový výhled je otevřen lidem plným Ducha. „Přebývá-li ve vás Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Krista, obživí i vaše smrtelná těla svým Duchem, který ve vás přebývá.“ (Ř 8,11) Vzkříšení, tedy proměnu a obnovu od základu, můžeme zakusit už nyní. Osvobození od tíže viny, náprava pošramocených vztahů, nalezení smyslu života – to je dostupné těm, kteří důvěřují Kristu. Ale je to jen náznak oné Velké Proměny, budoucího vzkříšení, které zasáhne naše těla i našeho ducha tak, že si to asi ani v nejbarvitějším snu neumíme představit. Snad bychom to mohli přirovnat k tomu, jako by nás náš naplněný balón vynesl až do nekonečného mezihvězdného prostoru. Nebojme se rizika letu, cíl za něj stojí!

Kdo jsou vzduchoplavci?

Ti, kdo naplnili balón a letí, mění totožnost. Z pozemšťanů se stávají vzduchoplavci, zvláštní druh lidí.

Lidé plní Božího ducha také zásadně mění totožnost. Snad bychom mohli říci, že z pozemšťanů se stávají „duchoplavci“. Ale Pavel používá jiný titul: „Všichni, kdo se dají vést Duchem, jsou totiž Božími syny. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste se znovu báli. Naopak, přijali jste Ducha synovství… A jsme-li jeho děti, pak jsme i dědicové, totiž dědicové Boží, spoludědicové Kristovi.“ (Ř 8,14–16) Být Božími dětmi je mimořádná výsada. Božím vzduchoplavcům nehrozí už pozemská nebezpečí. Vlastně jim hrozí nebezpečí jediné, a to že přestanou pečovat o náplň balónu a klesnou opět na zem. Pokud však jejich balón zůstane plný, Boží duch je bezpečně donese až k očekávanému dědictví. Všechny Boží děti tvoří balónovou flotilu. Vzájemně si slouží tím, že se povzbuzují, když vidí, že některý balón klesá. Nenechají se žádnými lákadly, která se tam „dole“ nabízejí, stáhnout na zem. Váží si šance být mezi těmi, kdo směřují k převzetí odměny za vytrvalý let!

Milí přátelé, přál jsem si nadchnout vás pro balónové létání. Opusťme přežívání a pochybné pozemské jistoty splasklého balónu! Připojme se k flotile Božích „duchoplavců“. Je dobře, že můžeme prostorem Božího ducha letět společně. Je to radost a potěšení.

Samuel Jindra