Můj syn je gay

Vážená redakce,

nemohu souhlasit s větou „neočekávejte, že se dozvíte, jak to má přesně být“. Tak to prostě nemůže fungovat u všech témat (v tomto případě se jedná o otázku homosexuality). Z křesťanského hlediska musí být dána jasná odpověď na tuto bolavou otázku, to je i váš úkol a tím se zabrání mnoha zmatkům a nejasnostem u křesťanů, kteří procházejí touto velice bolavou situací ve své rodině.

Ze všeho nejdříve si musíme ujasnit dvě otázky. Je vůbec něco na světě, nad čím by Pán Bůh ztratil kontrolu? Jistěže ne, jinak by Bůh nebyl Bohem vševědoucím. Dále: Věříme, že každý člověk přicházející na svět, byl tedy poslán Bohem, Bohem ve stavu, ve kterém se narodil? Jestliže souhlasíte, pojďme dál a položme si tedy zásadní otázku, kdo tedy poslal na svět člověka s homosexuálním zaměřením? Ano, Bůh. Ten je tedy zodpovědný za to, že se člověk narodil s odlišným zaměřením. Co ale s tím? Teď nemluvím o lidech, kteří se s touto odlišností nenarodili, ale z vlastní vůle ji praktikuji. Opakuji, a jiná odpověď není, může za to Bůh, protože homosexualita není dědičná a tito lidé děti nemají. Tož co tedy s tím?

A můžeme jít ještě dále. Klidně by člověk na posledním soudu mohl položit soudci otázku, proč jsi mě vlastně poslal na svět s touto odlišností, která je hříchem (jestli to člověk praktikuje), a teď mě za to soudíš?

Vůbec se tímto nerouhám vůči Bohu, neboť odpověď na tuto otázku hledá mnoho lidí a odpověď nenacházejí. Já sám hledám již přes padesát let odpověď na to, proč se nám narodil syn s Downovým syndromem? Odpověď nemám, ale naprosto jistě vím, že na věčnosti nám bude vše zjeveno. No a teď se vracím k tomu velice bolavému článku v časopise. Jak vlastně byste vy, redakce, odpověděla těm křesťanským rodičům, kdyby přišli a žádali odpověď na to, proč vlastně v jejich rodině se narodil syn s touto odlišností? Můžu jistě říci: „To se prostě stává, nejste první ani poslední, tak se s tím musíte nějak vyrovnat.“ Mne by zajímala vaše odpověď. Z křesťanského hlediska by odpověď zřejmě zněla takto: Je to velice bolavé, ale musíš žít celý život v celibátu, jestli nechceš hřešit. A za druhé, jen Pán Bůh ví, proč na tebe seslal tento „kříž“, ale věř, že ti na věčnosti Pán Bůh všechno objasní.

Já vím, tak se to lehce píše, ale těch bojů a zápasů v tvém životě, neboť každý člověk touží po lásce. Dobře vím, že vše, co jsem vám napsal, velice dobře víte, ale opakuji, v otázce homosexuality musíte dát jasnou odpověď, druhá neexistuje. A opakuji, tím zabráníte zmatkům v této oblasti a pomůžete mnohým, aby s pokorou odpověděli: „Pane Bože, já tomu nerozumím, ale ty víš, proč se to stalo.“ A v této souvislosti si můžeme připomenout nesmírně vážné biblické slovo: „Kdo narovná to, co on zkřivil?“ Vracím se k úvodu. Na některá témata musíte dát jako redakce jasnou odpověď.

Pán Vám všem žehnej.

Miloš Kotrla, Pustá Rybná, 18. 6. 2018 - - -

Odpověď redakce:

Vážený bratře Kotrlo, velmi si vážíme Vašeho dopisu, názoru i pokorného vyznání, že bez výsledku hledáte přes padesát let odpověď na otázku, proč se vám narodil syn s Downovým syndromem. Sdílíme s Vámi názor, že ne na všechny otázky dostaneme zde na zemi odpovědi. A někteří je nedostávají v případě, když se jim narodí dítě s jinou než heterosexuální orientací.

Nesdílíme však názor, že my jako redakce musíme na některá témata dát jasnou odpověď. O to se pokusila komise Církve bratrské pro duchovní zásady, ale časopis BRÁNA není v prvé řadě věroučným časopisem, který přináší konečná, jasná a nezpochybnitelná stanoviska. Mnohem více je médiem, které nastoluje otázky, vede k přemýšlení i také čtenáře, aby hledali své odpovědi, nejlépe podle Písma. A to jste právě udělal, za což jsme Vám vděční, letní číslo tímto při Vás splnilo svůj účel.

Jistě jste si při čtení našeho časopisu (nejen letního vydání) všiml, že se dovedeme vyjádřit jasně a snad i srozumitelně k různým tématům. Nicméně vydání červnového a červencového čísla zcela záměrně přineslo v pěti příbězích pět témat, aniž by poskytovalo rozbor a názor redakce (na to by nestačily stránky časopisu!). Konečně cílem také bylo, aby čtenáři na chvíli prožili s našimi dopisovateli jejich těžkosti a trápení a nedívali se na problematiku jen čistě dogmaticky. I za to jsme Vám vděční, že jste vůči mamince, které se narodil syn gay, projevil cit a porozumění v její bolesti.

A pokud bychom měli odpovědět na Vaši otázku, redakce sdílí názor v tom, že praktikovaná homosexualita je hřích a v pastoraci bychom vedli takového člověka k tomu, aby se pokusil žít v sexuální abstinenci. Nicméně je velmi potřebné si uvědomit, že v případě našich homosexuálních či lesbických spoluobčanů včetně bratří a sester, nejde v prvé řadě o sex jako takový, ale především o nalezení člověka, se kterým lze sdílet život a hluboké citové porozumění. A v tomto nelze po nikom požadovat abstinenci od citu a souznění duší.

S bratrským pozdravem,

Bronislav Matulík, šéfredaktor