Když se do Písma začteme podrobněji, rychle pochopíme, že slova světlo a tma tu znamenají mnohem víc než jen fyzikální jevy, které dokážeme zachytit očima.

V Bibli se na mnoha místech dočteme o Božím světle. Na některých místech je doslova uvedeno, že v Bohu není žádná tma (1J 1,5 a 2,8). I nové stvoření, které povstane po skončení tohoto času, bude zalito světlem a bez tmy se obejde (Zj 22,5). Když se do Písma začteme podrobněji, rychle pochopíme, že slova světlo a tma tu znamenají mnohem víc než jen fyzikální jevy, které dokážeme zachytit očima. Tmě, o které píše Jan, bychom se měli vyhýbat. Naopak fyzikální tma má své místo v tomto vesmíru jako protiklad fyzikálního světla (Gn 1,3–18). Jak důležitá je pro naše bytí tma a hlavně oddělení světla od tmy, to poznáme ve chvíli, kdy nás oslní příliš velké umělé světlo.

Řada látek a procesů v přírodě je závislá na střídání světla a tmy. Látka zvaná melatonin, která se vytváří v lidském mozku a v mozku všech savců, je ale přímo závislá na tmě: čím více světelných signálů vnímáme, tím méně melatoninu mozek vyrábí. Melatonin v těle funguje jako hormon čili řídicí látka a jedním z jeho úkolů je seřizovat biologické „hodiny“ aneb rytmus mnoha dalších pochodů v organizmu. Zajímavé je, že všichni savci mají stejný melatonin, nezávisle na tom, jestli jde o denní nebo noční tvory. Liší se proto svými účinky: denní tvory melatonin uspává, ty noční naopak probouzí.

Melatoninový cyklus nejlépe funguje, když je zřetelně odděleno denní světlo od noční tmy. Jakékoli odchylky na jednu či druhou stranu nejsou zdravé. V naší dnešní civilizaci se to týká jednak těch, kdo pracují celý den v uzavřených budovách, kde si slunečního svitu mnoho neužijí, jednak těch, kdo si prodlužují den umělým světlem (autor tohoto článku se přiznává, že většina textu vznikla po večerech právě v takových světelných podmínkách).

Rozhodující je také barva světla. Denní jas, který vnímáme jako neutrálně bílý, je ve skutečnosti směsí různých vlnových délek s odlišnými vlastnostmi. Nejpronikavěji se prostorem šíří záření modré barvy. Proto se nám i denní jasná obloha jeví modře. Zároveň má modrá složka světla nejsilnější vliv na náš melatoninový systém a tím i na seřízení biologických hodin. V očích totiž kromě zraku máme ještě další speciální buňky, které jsou určené ke vnímání dne a noci a nejcitlivěji reagují zrovna na modrou. Podráždit je může i slabé světlo, které proniká skrze zavřená oční víčka.

Na to, že naše signalizace dne a noci je citlivá na modrou barvu, se přišlo mimoděk až v posledních letech – tedy v době, kdy si můžeme koupit světelné zdroje, jejichž barva se velmi podobá dennímu světlu. Pro zrak jsou sice příjemnější a „přirozenější“ oproti nažloutlému svitu loučí, svíček, petrolejek či žárovek, zato ale více potlačují tvorbu melatoninu. Opět se tak ukázalo, že původní dobrý úmysl může mít nečekané vedlejší účinky. A nás křesťany vede k zamyšlení, jestli v záři pozemského fyzikálního světla někdy nezapomínáme na Boží světlo, které není z tohoto světa.