Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla. L 16,8

V tomto podobenství Ježíš mluví o správci, který selhal ve své funkci, a když měl být vyhozen, ještě okradl svého pána ve prospěch jeho dlužníků, aby si je naklonil a měl z toho prospěch. A od jeho pána se mu dostalo pochvaly. Jak tomu rozumět, když celý zbytek Bible učí o nezbytnosti poctivého přístupu?

Jedná se patrně o nejtěžší podobenství Nového zákona a k jeho pochopení je třeba se podívat, v jakém kontextu je zasazen. V kapitole předcházející tomuto podobenství je zachyceno jedno z nejznámějších podobenství – O marnotratném synu. Tam jeden syn popadl dědictví, na které měl nárok, a odešel do světa. Všechno rozházel a ve zbídačelém stavu se vrací zpět. Činí pokání a vyznává hřích. Je otcem přijat. Po tomto podobenství vstupujeme do 16. kapitoly, která se zaměřuje na majetek, a končí se podobenstvím o boháči a Lazarovi. Titulek v Bibli tento oddíl nazývá podobenstvím o nepoctivém správci. Jeden bohatý člověk měl správce, který pečoval o jeho majetek. Tehdejší správce domu (tzv. oikodomos) měl velké pravomoci. Měl na starosti celý provoz hospodářství i domu. Staral se i o další zaměstnance. Jeho role byla nenahraditelná. Majitel mohl dokonce odcestovat a správce se o vše postaral. Náš správce ale není poctivý a zpronevěřuje majetek svého pána. Není rozvedeno, čeho se správce dopustil. Pán si ho předvolal a chtěl předložit účetnictví. Na základě inventury bylo správci řečeno, že už nemůže v této práci pokračovat a bude propuštěn. Nevíme podrobnosti, např. jak dlouho tuto práci správce konal a co pokazil.

A nyní přijde zvláštní pointa. Správci bleskla hlavou myšlenka, jak se zabezpečit na další léta. Má náhlou inspiraci, jak využít dlužníků svého pána. Chce si zajistit, aby ho někteří lidé v budoucnu přijali do svého domu. A postupuje zvláštní cestou. Ale je třeba říct, že nikdo tímto textem není vybízen, aby takové jednání následoval. Jako správce si při hospodaření z majetku svého pána půjčoval naturálie. Spravoval seznamy dlužníků a věděl, kolik jim bylo půjčeno. Izraelec neměl Izraelci půjčovat peníze na úrok. Správce přišel na to, že by mohl něco z naturálií odepsat. Volal si postupně dlužníky a dva případy máme popsány. Jeden člověk si půjčil sto věder oleje – což bylo asi 370 l oleje. Tolik prý bylo získáno ze 146 olivových stromů. Správce to přepíše ze 100 na 50, tedy na polovinu. Druhý člověk dlužil 100 měr obilí. Jemu slevil pětinu a napsal 80. Nevíme, kolik dalších lidí se tam vystřídalo.

Odepsat? Nešlo tedy o další okradení pána, ale o legální odpisy? Neudělal tím svému pánu další škodu? Kdyby části dluhů neodepsal, tak by pán pořád mohl dostat zpátky celý dluh, nebo ne?

Není úplně snadné posoudit, jakým způsobem se správce provinil. I dnes, v době inflace potraviny stojí více než v minulých letech. Cena zboží může narůst a ve výhodě je ten, kdo nakoupil nebo půjčil ještě za staré ceny. Správce mohl patrně i něco odepisovat a v celkovém množství získaného oleje a pšenice to bylo zanedbatelné. V každém případě je to podivné a rozhodně toto není hlavní linka podobenství, kterou bychom měli následovat. Nic naplat, správce v podobenství je označen jako nepoctivý.

Říkáte, že text nevybízí k následování správcova chování. Ale je tam napsáno, že ho pán pochválil. Není pochvala pobídkou k následování pochváleného příkladu? Není zde pán představitelem Hospodina?

Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Nechválí správce za nepoctivé jednání, ale oceňuje jeho praktičnost řešit nesnadnou situaci. Správce je označen jako prozíravý, moudrý… Někteří se domnívají, že správce uzavíral smlouvy a riziko půjčky znamenalo, že správce může ve prospěch svého pána něco vydělat, nebo ztratit. Pán nechválí etiku správce, ale za moudré považuje to, že si získává přátele. A aby to bylo ještě jasnější, tak připojuje: „Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla.“ To je také zvláštní výpověď. Synové světa jsou v něčem příkladem synům světla.

Ježíš k podobenství připojuje svoje hodnocení: „I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele.“ Nezní to jako varování, ale spíše jako návod…

Synové světla, což je opis pro učedníky (už z kumránských rukopisů), nejsou někdy dost praktičtí a zaostávají v nakládání s majetkem a získávání přátel. Mají se v tomto bodě podívat na příklad synů světa. Metody, které správce používal, nebyly eticky správné, ale správce využil zbývající čas své pozice a odpouštěním dluhů si zajistil přátelství různých lidí pro budoucnost. Příklad si máme vzít z jeho prozíravosti.

Zkusme to převést do své situace. Nic z toho, co máme, nepatří nám. Na tento svět jsme si nic nepřinesli a nic z toho, co máme, si z tohoto světa neodneseme (1Tm 6,7). Jsme jen správci všeho toho, co nám bylo svěřeno, ať jsou to věci materiální, či vlastnictví duševní a duchovní. Jednoho dne naše správcovství skončí. Toto podobenství míří k rozumnému pohledu na lidské jednání. Podtrhuje rozumnost a moudrost našeho života. To, co ještě máme, je nazváno „nespravedlivý mamon“. Možná proto, že žijeme v neuspořádaném a nespravedlivém světě. Pokud bychom žili o pár tisíc kilometrů jinde, mohli bychom dnes i přes poctivou práci být hladovými obyvateli nějakého slumu. Prostředky (mamon), které máme, máme využít k dobrému. V žádném případě nejde o to, abychom si za něj získali spásu. Moudré nakládání s tím, co nám bylo svěřeno, a to může být dobře placené místo, podnikatelské schopnosti, talent, nám může pomoci získat přátele, kteří budou našimi přáteli i na věčnosti. Pán se bude jednou každého z nás ptát, jak jsme hospodařili, jak jsme byli věrní. Komu jsme pomohli, jaký projekt jsme podepřeli, jaké přátele jsme získali. A nad tím vším může být přátelství těch, se kterými se rozdělíme o svědectví přinesené Kristu.

To je hlavní poselství tohoto textu pro dnešní křesťany? Jsme vyzýváni, abychom sloužili tím, co máme. Majetek není neutrální. Je možné se jím nechat spoutat (a to i docela malým vlastnictvím). O budoucnosti se rozhoduje v našem pozemském životě skrze rozhodnutí a činy přijetí Krista, odpuštění, milosrdenství, dávání, štědrost, věrnost.