Davida Nováka, předsedy Rady CB, se ptala Eva Macková

Církev bratrská je všeobecně (i svými členy) vnímána jako církev mnoha teologických proudů, mnoha různých názorů, mnoha způsobů zbožnosti, mnoha důrazů, několikagenerační a pestrá. Na konferenci CB dokonce zaznělo: „Toto ekumenické společenství, které si říká Církev bratrská...“ Dá vedení církve hodně práce udržet tak různorodý organizmus v celku?

Ano dá, ale jednota je především dílem Ducha svatého, ne vedení. Zároveň se na udržení jednoty nějak podílíme a to dá někdy zabrat. Jednota nemůže být sama o sobě cílem, ale vedlejším produktem toho, že někam směřujeme a Někdo nás spojuje. Vedení církve je mj. od toho, aby klíčové důrazy připomínalo, a pokud někde nastanou spory, aby je pomáhalo s Boží pomocí řešit. Je dobře, že je naše církev pestrá, působí to zdravé napětí a učí nás to jeden druhého přijímat. Zároveň ale nejsme rozbředlí. Klíčové důrazy máme stejné – a to nás spojuje. Konkrétně se jedná o důraz na jedinečné dílo Ježíše Krista, na Písmo jako nejdůležitější měřítko života, na potřebu žít svoje křesťanství ve společenství církve a na to, že víra se musí projevovat v každodenním životě. Dále všechny sbory vidí jako důležitou součást života církve misii, diakonii, práci s mladou generací a pomoc v duchovním růstu křesťanům. Jiná věc je, že ne vždy se to daří. Ale nevím, že by tyto důrazy někdo zásadně zpochybňoval, určitě pak ne nikdo z kazatelů nebo vikářů.

V jaké oblasti jsou největší tenze?

Na to se těžko odpovídá, protože je to sbor od sboru jiné. V posledních měsících to možná byla diskuse okolo LGBT, což byl odraz diskuse celospolečenské, zároveň tato diskuse byla mnohem ostřejší na sociálních sítích než v reálu, tváří v tvář druhým lidem. Ty většinou pálí jiné věci. Domnívám se, že hlavním důvodem napětí, které se projevuje třeba tím, že někteří lidé nemohou usnout, proč se trápí, proč dokonce odchází ze sborů, jsou především špatné vztahy. V tomto se nic nezměnilo od doby, kdy vznikla církev. Druhým důvodem pak jsou „draci s dobrými úmysly“. Tedy tvrdí a bezcitní křesťané, kteří si neberou servítky a s pocitem, že chrání Boží dílo, „kosí“ lidi ve sboru, kteří se jich bojí. Třetím důvodem je ne falešné učení, ale bludné učení. To první má hlavu a patu, byť je to zlé. To druhé je směsice lidové moudrosti, některých účelově vybraných veršíků z Bible, jakési podivné dojmologie a to je okořeněno všeobjímajícím „já to tak cítím“. Posledním důvodem pak jsou různé pohledy na covid, válku na Ukrajině, na politiku atd. To bývá hodně rozdělující a bolestivé.

Existuje hranice, kdy by už vedení CB o udržení jednoty tohoto celku neusilovalo?

Neusilovali bychom o udržení jednoty v případě velmi liberálních postojů v etice a přístupu k Písmu, stejně tak netoužíme po jednotě s opačným extrémem – tedy fundamentalistických postojích kladoucích si nárok na jediný správný výklad Písma. Můžeme se do určité míry tolerovat, ale těžko můžeme být v jedné církvi.

Hrozilo někdy Církvi bratrské v její historii nějaké velké rozdělení?

Já pamatuji rozdělení v 90. letech, kdy mnoho lidí odešlo do letničních sborů, tehdy především do Křesťanských společenství. Myslím, že jedním z důvodů bylo, že v CB se tehdy příliš nehovořilo o třetí osobě trojice, dále některým lidem v naší církvi chyběl citový a nadpřirozený rozměr víry. Letniční hnutí do této mezery vstoupilo, a jak jsem psal, zapříčinilo to odchod mnoha lidí. Zároveň bylo moudré, že tehdejší předseda Pavel Černý a celá Rada tento fenomén uchopila jako zrcadlo, které nám nastavilo v mnohém pravdivou realitu a místo kritiky letniční zbožnosti přemýšleli, kde jako církev máme slepé skvrny, kde je moudré se od letničních učit a zároveň jak podržet mnohé dobré, co máme. To se povedlo a zabránilo to ještě většímu exodu. Zároveň se po celou dobu trvání naší denominace rozdělovaly sbory. Já sám jsem to zažil dvakrát. Byť se nejednalo o odchod z denominace, bylo to hodně bolestivé.

Má vedení CB přehled, proč nejčastěji členové CB odchází a kam?

Přehled si nevedeme, ale z toho, co vím, pak pokud někdo odejde, tak většinou do ŘKC. Když jsem o tom s dotyčnými mluvil, důvodem byla určitá anonymita této církve, která těm, co odešli, vyhovovala. Poté zmiňovali malý tlak na výkon, který dotyční pociťovali ve svém sboru. Další skupina lidí, které znám, odešla do letničních sborů. Spíše mám ale zkušenosti s tím, že lidé přichází k nám.

Jsi člověk, který říká své názory jasně a nahlas, i když víš, že mnozí (i členové) s tebou nebudou souhlasit. Čemu nejtěžšímu jsi v této souvislosti čelil? Nemáš strach z vytváření znesvářených táborů tvých stoupenců a tvých odpůrců?

Ano, svoje názory občas komunikuji, myslím, že celkem církev ví, jaké mám k mnoha oblastem teologie a etiky postoje. Zároveň vím, že pro některé je těžké zkousnout, jakého mají předsedu. Nechci ale být „slizký“ v tom smyslu, že vyjdu s každým, protože nemám na nic názor nebo se vyjadřuji jen velmi mlhavě. Zároveň ale dobře vím, že musím vážit, k čemu se vyjadřovat, a naopak kdy raději mlčet, a že než se vyjádřím, musím svoje postoje dobře promyslet a zároveň se opírat o různé dobré zdroje. Zda to dělám moudře, musí posoudit jiní. Mám okolo sebe lidi, se kterými se radím, zda se občas mám ozvat – a zatím je to přijímáno pozitivně. Tedy ne vše, co napíšu nebo řeknu, ale že píšu a občas něco řeknu. Rozhodně nechci v církvi působit rozdělení.

V poslední době jsem čelil velmi silnému tlaku kvůli manželství pro všechny. Když jsem podepsal prohlášení představitelů církví, tak (nejen mě) někteří i velmi inteligentní lidé házeli do jednoho pytle s Putinem, Okamurou a dalšími podobnými. Když jsme se k tomu vyjádřili jako Rada, pak jsme dostali nálepku, že jsme rozbředlí a že couváme z postojů CB. Lidé mi psali, vyjadřovali se na sociálních sítích atd. Snažil jsem se odpovídat, vysvětlovat, někdy to mělo smysl, někdy moc ne. Využíval jsem k tomu hlavně podcasty (Víra ve vírech doby) a sociální sítě, především blog a Facebook. Od začátku jsem v této otázce konzistentní a neříkám vlastně nic jiného než to, co máme ve vyznání víry. Tedy manželství chápeme jako svazek muže a ženy. Na tom se nic nezměnilo a v tomto nemíníme podléhat jakýmsi dobovým trendům. Zároveň buďme církví, která je otevřena všem bez rozdílu sexuální orientace. Stejně jako byl otevřený všem Ježíš. Být otevřený ale neznamená souhlasit. Nevím, co je na tom homofobního, nebo naopak liberálního. Když s lidmi hovořím o Kristu, pak nezačínám etikou a sexuální orientací, ale evangeliem. O to tu běží především…

Které rozdělení mezi lidmi v CB tebe osobně nejvíc bolí a proč?

Nejvíce mě trápí vztahové oblasti, protože ty bolí zdaleka nejvíc. Je smutné, jak jsou na sebe lidé někdy citliví, jak dokáží být i zlí, jak málo si dokáží naslouchat a jak dlouho v sobě nosí různé křivdy. Někdy si říkám, jak se jim vyslovují slova Otčenáše „jako jsme my odpustili našim viníkům“. Zároveň někdy ti, kdo si o sobě myslí, jak jsou nad věcí, jak jsou vzdělaní a sečtělí, jsou uzavřeni ve svých sociálních bublinách a místo aby vedli rozhovor a naslouchali i jiným pohledům, než jsou ty jejich, tak si se svými přáteli potvrzují svoji jedinečnost a pravdu. Dobré ale je, že těch dobrých příkladů je většina.