Vpředu na stupínku vedle kazatelny stojí za mikrofony skupinka lidí a sálem modlitebny CB v Soukenické ulici v Praze zní zpěv. Hlasy berou dech. Chvílemi se zdá, že mají sílu bořit hradby Jericha, z toho náhle, přesto naprosto nenásilně, přecházejí v tichou modlitbu. Zpívá se v Božím domě, o Bohu a k Bohu. A pro lidi. Je sobota 2. prosince 2017 a koná se tu SMArt Gospel 2017.

Každý hlas jede svoji verzi melodie, ale to, co lidé v sále slyší, je dokonalý soulad. Jediným hudebním nástrojem, který ale zdaleka není využit ve všech skladbách, je kytara. Víc není třeba. Hlasy samotné jsou nástrojem a ti, kdo dostali od Boha hřivnu v hrdle, kterou nezakopali, ale zúročili, teď předávají její plody dál. Užitek a potěšení z jejich talentů nemají jen ti, kteří na koncert přišli, ale i děti postižené svalovou atrofií. Je to totiž benefiční koncert, jehož výtěžek jde na dětský tábor pro tyto děti. A není jediný. Je součástí série čtyř podobných koncertů, které se ve stejnou chvíli konají ve čtyřech městech České republiky. Stejné nadšení z poslechu spirituálů a gospelů tedy mohou mít i posluchači v Brně, Ostravě a v Plzni. Letos se tato série paralelních koncertů, zrozených z myšlenky a práce Aleny Dobrovolné ze spolku Gospel Train, koná už pošesté.

Poslouchat přišlo hodně lidí, ale lavice nejsou zaplněné tak, jak by si kvalita hudby zasloužila. V minulých ročnících se na pódiu střídaly dva veliké soubory, které ve chvíli, kdy neúčinkovaly, tvořily publikum. Letos je to jinak. Mikrofon si předává celkem jen šest lidí. Ale ti, kdo přišli, rozhodně nelitují. Gospely v podání vokálního dua T’N’T Terezy Bečičkové a Tomáše Ludvíčka, který zde zároveň vystupoval se čtyřčlennou skupinou Let’s go! (Marek Šlechta, Lee Andrew Davison, Veronika Mannová, Tomáš Ludvíček) doplnil svými gospely v sólovém podání vzácný host koncertu – Irena Budweiserová.

V Brně – Králově Poli se ve stejnou dobu lidé scházejí do koncertní místnosti Semilassa a užívají si gospelové hudby v podání Brno Gospel Choir & Band a zahraničního hosta – gospelového zpěváka Segre Robinsona. V Plzni zní gospelem v podání Touch of Gospel Betlémská kaple a v Ostravě-Pustkovci kostel sv. Cyrila a Metoděje rozezněly hlasy Familly Gospel Ostrava, Keep Smiling Gospel Orlová a posluchačů Lidové konzervatoře a Múzické školy Ostrava.

Koncert je za svou polovinou a v Praze Tereza Bečičková, která zde večerem provází, ale jejíž hlas je zároveň v sestavě účinkujících nezastupitelný, zve v krátké přestávce dopředu Mgr. Markétu Vlčkovou, koordinátorku projektu na pomoc dětem s SMA. Sčítání příspěvků z dobrovolného vstupného má svůj výsledek a je na čase dozvědět se něco o projektu, na který finance půjdou. Ještě pár skladeb a přichází výsledky i z ostatních měst. Celkově se v průběhu koncertu vybralo 45 443 Kč, tradičně nejvíc darovali účastníci koncertu v Ostravě. Částka to ale není konečná. Každý rok se další peníze sejdou ještě po akci, kdy vliv koncertů v lidech doznívá a kdy v nich dozrává přesvědčení o tom, že mají smysl. Mnohdy pak nacházejí i cesty, jak do pomoci zapojit třeba svoje firmy.

Večer s gospelem končí. Lidé odcházejí a v srdci si odnášejí kus toho, co slyšeli, do přicházejícího adventu. Posluchačům pražského koncertu navíc znějí v uších také slova Terezy: „Gospel je gospelem až tehdy, když se zpívá. Když to, co člověk prožívá, posílá Bohu.“

Zeptali jsme se Ireny Budweiserové

Co máte raději: gospel, blues nebo soul?

Jedno nevylučuje druhé; i gospel může mít formu blues. Ray Charles byl kdysi napadán za to, že vynesl gospely z kostelů do sálů a klubů a dal jim občas ten bluesový kabát. Říkalo se, že gospel nebo spirituál je Bůh a blues ďábel. To už dnes, myslím, neplatí a právě to propojení je často velmi zajímavé a vzrušující. Soul pak vnímám spíše jako způsob interpretace, tedy jako intenzivní prožitek, svobodné zacházení s melodií i s hlasem, tzv. feelings.

Jsou Vánoce dobou, na kterou se těšíte?

Nejkrásnější vzpomínky na Vánoce mám coby dítě a pak coby máma malé dcerky. Teď jsem vděčná, že se sejdu se svými blízkými, například se svojí devadesátiletou maminkou, a určitě jsem také vděčná, že můžu dělat adventní koncerty a předat snad trochu klidu a pohody i posluchačům.

Zpíváte písně o Bohu v kostelích. Jaké má ve vašem životě místo víra?

Nejsem křtěná, ale v kostelích jsem opravdu asi častěji než kdokoli jiný. Moje víra má více podob, tváří a troufám si říct, že v mém životě má své pevné místo.

Text Eva Čejchanová, fotografie Gabi Lioneska Uhrová a redakce Brány.