Od té doby, co se Bůh v Kristu nad námi smiloval, se už nikdy nemusíme se svou vinou skrývat, protože místo vyhnání ven pro nás Otec připravil hostinu uvnitř. Večeře Páně je její vstupní branou.
Vyrostl jsem v době, kdy se při slavení večeře Páně výrazně zdůrazňovala odpovědnost těch, kdo k ní přistupují. Výsledkem bylo moje přesvědčení, že hříšnému a nedokonalému člověku je večeře Páně životu nebezpečná. Až když jsem na čas opustil skleník CB, jsem s překvapením objevil, že Kristus zve ke svému stolu právě ty hříšné, slabé, nemocné a chudé. Na rozdíl od mnohých svatých křesťanů svatý Bůh unese, ba zve do své blízkosti hříšné špinavce. V tomto smyslu není večeře Páně odměnou za zbožnost, ale setkáním špinavců s Kristem, který je v plnosti přijímá a mění jejich špinavý úděl.
Biblickým protikladem večeře Páně je Adamovo skrývání před Stvořitelem poté, co s Evou totálně selhali. Kristus nám nedává večeři Páně jako připomínku naší nahoty a nečistoty, ale zvěstuje nám jedinečnou příležitost vyjít z houští ven a zažít Boží přijetí, očištění a obléknutí do nových šatů. Od té doby, co se Bůh v Kristu nad námi smiloval, se už nikdy nemusíme se svou vinou skrývat, protože místo vyhnání ven pro nás Otec připravil hostinu uvnitř. Večeře Páně je její vstupní branou.
Základem takového přístupu je poznání Ježíšova vztahu k hříšným lidem. On sám řekl, že nepřišel pro svaté, ale pro hříšné. Ženě přistižené při cizoložství řekl, že ji nesoudí, takže už hřešit nemusí. Často spojoval něčí tělesné uzdravení s odpuštěním jeho hříchů. A konečně samotný kříž znamená sebeobětování za hříšné lidi. Naše vina tedy není pro Krista překážkou ve vztahu, ale důvodem k pomoci.
Zcela jistě se na takové konstatování ozve námitka, že nám tak hrozí tzv. „laciná milost“, tedy odpuštění bez pokání. To jistě hrozí, ale nevím, proč by něco takového dělal člověk, který Krista miluje? Faktem ale je, že je zcela nezbytné si neustále připomínat vysokou cenu, za kterou je nám, špinavcům, umožněna účast u Pánova stolu. Ale toto vědomí by nemělo likvidovat spontánní a plnou radost ze spasení. Večeře Páně bude vždy roztažena mezi bázeň a oslavu, obojího je ale třeba v plnosti. Naše očištění od viny má cenu Ježíšovy smrti, ovšem jeho záměrem je, abychom se z očištění radovali! Jedno nesmí zmírňovat a obrušovat to druhé!
Náš problém je ale jinde, je to náš vztah k nám a našemu hříchu. Spíš než docenění Kristovy oběti chybí docenění naší viny a možnosti se této viny zbavit. Buď jsem zakřiven do sebezkoušení, takže víc cením vlastní vinu než Kristovu oběť za ni, nebo jsem zakřiven do sebepochvaly, takže víc cením vlastní život než Kristovu oběť. Nejspíš proto má být večeře Páně vzájemným zvěstováním milosti. Potřebujeme ji všichni, ať si to nyní připouštíme, nebo ne.
Pro ty, kteří nejdou k večeři Páně, protože nejsou dost dobří, mám povzbuzení: Kristus přišel pro slabé, nemocné a hříšné. I pro nás, když právě teď nejsme schopni žít jako jeho následovníci. Večeře Páně není hrozba vůči těm, kteří narážejí na limit své víry, lásky a naděje, ale jako zvěstování východiska a řešení. Kde jinde než u večeře s Pánem Ježíšem chceš najít sílu pro svůj těžký boj?