Jeden vojín od druhé setniny se střelil neopatrností do ramene. Já chci být velmi opatrný, nechci svévolně k úrazu přijíti. Každá střela na mne mířená, je řízena Všemohoucím, a podle Jeho vůle se vše stane a ani ten jediný vlas s hlavy mé nespadne bez vůle Boží.

Začíná býti opět horko, s čel našich řine se nám pot. Vzpomínáme, je-li u nás též tak pěkné počasí, jak se to krásně sklízí. Vidím moji drahou mamičku, upocenou a unavenou, jak starostlivě si počíná a touží, by tatíček její byl jí při ruce. Kéž bych mohl, mým nejvřelejším přáním by to bylo.

Právě nyní toho raněného nesou okolo, do jedné kuči. Má prostřelené rameno. Je od aktivního vojska, nějaký Pospíšil. Naložili ho na vůz a vezou ho za námi. Tak jsme zase na jednom ohromném vrchu, na nějž jsme po dvouhodinovém marši v odpoledním vedru vylezli. Chladili jsme si svá rozpálená prsa kapesníkem, jenž je od potu celý promočený. Dopil jsem poslední sodovku a vybírám nyní jedno jablko za druhým. Hlad jsem zahnal kouskem chleba se špekem, který jsme hned na cestě vlakem dostali a jenž mnozí zahodili. Je nyní vhod a chutná výborně. Nevím, zdali dnes budeme obědvati, trén s potravinami za námi nemůže. Mám ale ještě čtyři konservy, tak si je sním a bude zas dobře. Tak v půl jedné jsme měli rast na jedné stráni, a při tom si ohřívali konservy. Ve 2 hod. jsme se zase připravili k odchodu. Tu opět zazní střelná rána a volání o pomoc lékaře. Opět jeden vojín od 1. setniny neopatrností se postřelil na noze v kotníku. Jdeme stále ku předu za střelby z děl a kanónů, a brzy budem na srbských hranicích.

Je 5 hodin odpoledne a my dostáváme před hranicemi srbskými kousek chleba. Jedna veka pro čtyři muže. Je to jako jahoda pro ty vyhladovělé žaludky. Ještě máme asi dvě hodiny do Srbska, dnes již budeme spáti na srbské půdě. Však jsme se již namašírovali skoro přes celou Bosnu. Ach těch kopců, vrchů a skal, k neuvěření. A často hlad a žízeň a peníze nejsou nic platny. Ó bych mohl býti doma, u svých drahých.

Tak v 10 hodin večer jsme přišli před řeku Drinu a tam se ubytovali na jednom kukuřičném poli. Mantle jsme odepnuli, konservy ohřáli, položili se na zem, celtami přikryli a začali spát. Tu se strhuje strašný pokřik, hurá a střílení. Vše ihned na nohou a chápe se každý pušky. Rozčilení ohromné, z ničeho nic. Utrhli se totiž nějaké koně, a hnali se proti odpočívajícímu vojsku. Vše zase utichlo, ale jenom na chvilku. Po malých přestávkách je slyšeti střílení a my saháme po puškách. Je to čarokrásné v tichu noci zažíti tolik rozechvění. Och, mamičko, něco tak krásného bych ti přál viděti. Tak jako včera večer stojíme celá setnina unavena po celodenním marši po stranách nízké silničky, po níž bez přestání jela artilerie, kavalerie a jiných ještě povozů. Tu se strhne děsný ryk a křik, žádný neví, co se děje, jen samý řev a ryk. Je slyšet hlasy, utečte, letí to sem. Stržen do zpáteční řady a utíkám, nevěda kam a před čím. Zase to bylo skrze koně, jež se utrhli a hnali se mužstvem nazpět. Já myslel, že byla vyhozená mina, aneb něco podobného. Za chvíli vše utichlo a my se mohli opět seřadit a jít dále.

Je ráno 6 hodin dne 13. srpna ve čtvrtek a my jsme právě vypili kávu a jsme připraveni odejít. Já po vroucí modlitbě otevírám Bibli a čtu 14. a 15. kap. Přísloví. Čtu verš za veršem a mám radost, že Bůh má takový zájem o lid svůj: Hospodin nenávidí bezbožných, ale modlitbu spravedlivých vyslýchá 15,29 Přísl. A vzpomenu-li na svoji spravedlnost, vím, že nemohu obstáti. Ale Hospodin přioděl mne pláštěm spravedlnosti skrze Pána Ježíše, a proto mohu býti jist, že i moje modlitba patří mezi ty spravedlivé, a jsem si tak jist, že mne nemůže odloučiti od lásky Boží. Vzpomínám na Stázičku, Salomenku a Jeníčka mnoho. Slyšíme zprávy, ze Srbska, že i ženy a dívky tam bojují. Ale co to je proti našemu vycvičenému vojsku, jež takovou přesilou se béře se všech stran přes jejich hranice. Nepřijde-li do toho nic jiného, bude asi vše brzo pokořeno, a my opět se vrátíme domů.

Tak přišel rozkaz, že naše celá brikáda je v reservu a my budeme doplňovat ty řady, před námi vyslané. Je opět horký den a slunce začíná silně pražit, ó, co již toho potu zkropilo ten bosenský prach? Pane, buď mojí silou, jsem umdlen mnoho, nyní položím si svoji hlavu na svoji tornu a budu odpočívati. Oči mě pálí, nohy se chví.