I když je sobota, vstávám už v pět. Jdu se pokusit upéct chleba, abych na „Zeliádu, Okurkiádu a Chlebování“ na Krupárnu nepřijela s prázdnou. Moc se mi nepovedl, ale pro případ, že by tam nebylo do čeho kousnout, ho přece jen beru s sebou.

V Dobrém jsem poprvé a dost brzy. Na parkovišti je ale už překvapivě mnoho aut. Asi to bude větší akce, než jsem si myslela, říkám si a zraje ve mně rozhodnutí, že svůj pekařský výtvor nevytáhnu na světlo. K budově A Rocha proudí lidé, scházíme se u dveří. Paní vedle mne nese nádherný, zlatokřupavě vyhlížející pecen, srdce se na něj směje. Rozhodnutí je zpečetěno. „Tady máte oříšek,“ podává mi slečna u vchodu hlasovací prostředek a ze mě se stává chlebový volič. A pak to přijde. „Máte chleba?“ Co teď, když nelžu? Mám, no. Než se stihnu rozkoukat, má přidělené číslo a nemám nad ním moc.

„Běžte se ještě podívat nahoru,“ posílá mě jeden z organizátorů do patra. Na dlouhých stolech jsou tam po obvodě vyrovnány sklenice s nakládanými okurkami a talířky s nakrájenými vzorky, na druhé straně totéž se zelím.

Místnost v přízemí, kde bude probíhat hlavní program, se rychle zaplňuje. Na stolech vzadu jsou napečené moučníky a u dveří do kuchyňky visí papír s nabídkou teplých jídel po programu.

Sedmý ročník akce začíná. Přítomní jsou přivítáni a ujištěni, že degustaci podstupují na vlastní nebezpečí, a dozvídáme se, že z každé kategorie budou vyhlášeni jen tři nejlepší. Bože, děkuju. Přestávám vymýšlet krkolomné scénáře, jak svůj chleba nenápadně nechat zmizet.

Šimon Konečný bere kytaru a prostorem zní předem vyslyšená modlitba Tomáše Moora: „Dopřej mi chuť k jídlu, Pane, a také něco, co bych jed’.“ Tím se pozornost lidí v sále pomalu začíná obracet k Bohu. Pavel Světlík čte z Bible kapitolu o konci časů, kdy se lidé budou zajímat jen o jídlo a pití, a naši hojnost dává do celosvětového kontextu – a člověku tam, uprostřed všeho toho jídla, naplno dochází, že si nedovede představit život v neustálém hladu, jaký žijí stovky milionů lidí na té samé planetě. Ano, radujme se z jídla, je to dar Stvořitele, ale nezapomínejme, že mít ho není samozřejmost.

Óda na zelí a apel v jedné ze slok „Dobří lidé, připojte se, nakládejte zelný list, vždyť to knedlo-vepřo přeci s celaskonem nelze jíst“ uzavírá povídání o zelí. S přírodou se ale zdaleka nekončí – osazenstvo se dělí uličkou uprostřed na dva tábory, zápasící znalostmi ve zvukových projevech zvířat. Boj je to tuhý a plný překvapení ohledně vlastních rezerv – málokdo by do sebe řekl, že nerozezná daňka od zajíce.

A je tu přestávka a degustace. Lidé hledají své ořechy a u stolu s chlebovými vzorky se tvoří fronta. Ochutnat se musí všechno, ořech nejlepšímu. Krásně to voní, každý chléb je jiný a člověk by jedl už očima. Zjišťuji, že mému chlebu destrukce na kostičky velmi prospěla.

Kousky chlebů mizí z talířů a naopak přibývá oříšků ve sklenicích vedle nich. Žádná nezůstane prázdná. Ale jednoznačně, už poněkolikáté, vyhrává chléb Marie Jurečkové, maminky několikaměsíčního kojence. Nejlepší nakládané okurky dělá Ladislav Pokorný a nejlepší zelí měl Bohuslav Cvejn.

Končí i poznávací soutěž. Jak moc vyrovnaný souboj to byl, se ukazuje až při konečném sčítání – polovina vpravo vyhrává o jediný bod při skóre 82 : 83. Odměna vítězům, čest poraženým. Bohatá tombola je pak další položkou na seznamu hojnosti tohoto výjimečného dne uprostřed února. Hojnosti jídla, smíchu i atmosféry vděčnosti.

A pak už jen díky, Pane, za ty dary – a všem dobrou chuť.

Bylo chlebování od samého začátku myšleno jako misijní akce?

Ano, misijní slovo má Pavel na začátku vždycky. Celá akce má širší přesah, protože je to příležitost pozvat příznivce A Rocha ze sborů CB v širším okolí a zároveň zveme i lidi, kteří bydlí v Dobrém. Rozséváme a snažíme se být solí ve světě. Máme konference, kam jezdí i nevěřící ochranáři, a na Chlebování je to totéž – lidé přijdou hlavně kvůli chlebu nebo zelí, pobaví se, ale slyší i slovo: Radujeme se z Božích darů, ale nejen chlebem živ je člověk. Je třeba hledat Boží milost.

Infoboxík:

A Rocha na Krupárně

A Rocha (portugalsky skála) je mezinárodní ochranářská organizace ukazující na Boží lásku k celému stvoření. Působí v 21 zemích světa. V České republice má svoji základnu v Dobrém v Královéhradeckém kraji, kde se nachází polní stanice – ekologicko-křesťanské centrum Krupárna. Členové A Rocha v čele s Pavlem a Radkou Světlíkovými (CB Česká Skalice) zde realizují vědecké projekty (např. monitoring a ochrana ledňáčka říčního) a rozvíjí klubovou činnost s dětmi, věnují se ochraně životního prostředí.