Odpuštění nikdy není laciné – má cenu krve Božího Syna.

Hledím na obraz Hany Bergmann Klímové s názvem Nezabiješ. Z nebe tam v několika fázích padá zářící bytost podobná andělovi, která postupně ztrácí křídla, čistotu, tvář… až je na zemi odpudivý tvor schopný zabíjet, nepodobný tomu, čím byl na začátku pádu. Děsivá proměna, říkám si. O to víc, že v ní je svobodná vůle. Jak může s takovouto proměnou jakákoli čistá bytost souhlasit?

Odpověď je v jednom docela starém případu. V roce 2010 se v americkém státě Missouri stala zvláštní věc – pastor baptistického sboru David Love zastřelil jednoho z členů sboru. Byla to úkladná vražda, protože chtěl pro sebe jeho ženu Terezu. Přišlo se na to. Až dlouho potom, co odsloužil pohřební shromáždění, na kterém vyzdvihl obětavost zemřelého, jeho aktivitu v církvi a jejich vzájemné dlouholeté přátelství. Sledovala jsem záznamy z výslechů a výpovědí svědků. Zvláštní na tom je, že jak pastor, tak Tereza, byli asi opravdu hluboce věřící – na začátku to byl jen „skvělý pastor a jedna z jeho oveček“. Okouzlovalo ho, jak je ta žena duchovní… mnohem víc než jeho vlastní manželka. Do hlubokých debat o Bohu se ale začalo vkrádat něco, co tam nepatřilo.

A oni to tam nechali. Čím dál méně se bavili o Bohu a čím dál více o tom, jak je jim spolu dobře – to je přece znamení, že to tak Bůh chce. Od toho byl jen krůček k tomu, aby začali lhát doma a aby nalhali sami sobě, že když se mají rádi, Bůh jejich vztahu žehná. Byl to rychlý pád do tmy, který nezastavila ani smrt jejich nenarozeného dítěte – jakýsi světelný záblesk na celou scénu. Tereza vyšetřovateli řekla, že to byl Boží trest za jejich cizoložství. Byly to její jediné slzy během celého vyšetřování. Ale záblesk zhasl. A i když přišel dřív než světlo, kterým prorok Nátan posvítil na hřích krále Davida a zastavil tím jeho pád, Davidu Loveovi ta chvilková možnost vidět nezabránila zabít jeho vlastního „Urijáše“.

Pád do tmy nabral na rychlosti. Když se ho ptali, jestli svým činem nezradil poslání pastora, odpověděl: „Celý život sloužím Bohu, Bůh je milosrdný. Počítal jsem s tím, že mi to odpustí.“ A další vraždu taky, protože jeho vlastní žena měla zemřít při fingované autonehodě. Hm.

Zjistila jsem, že princip vědomého vstupování do hříchu s tím, že pak poprosím o odpuštění a zase „to budu mít u Boha dobré“, ale „bonus“ hříchu mi zůstane, má své jméno: laciné odpuštění. Nefunguje to. Je to ďáblova past. Odpuštění nikdy není laciné – má cenu krve Božího Syna.

Pastorův přítel svědčil, že mu ráno po vraždě, když o ní ještě nikdo nevěděl, Love na otázku, jak se má, radostně odpověděl: „Naprosto skvěle. Dneska je nádherný den!“ Pád „anděla“ začal tolerancí hříchu, pokračoval obhajobou setrvávání v něm a přes degradování jiné lidské bytosti na překážku v cestě končil jejím odstraněním završeným pocitem úspěchu. Byl to dlouhý proces proměny. Na jeho konci už člověk nebyl lítosti schopen. Radoval se ze zla.

Past sklapla. Zabili člověka, zničili dvě rodiny, rozmetali sbor. A nezískali nic. Tereza svedla všechnu vinu na Davida, aby dostala jen osm let, a David má na přemýšlení o ceně odpuštění celý zbytek života v cele.