Každá chvíle naší pozornosti stojí za to věnovat něčemu, co má smysl. A stejně to platí také ve virtuálním světě
Ve světě sociálních sítí se v současnosti Instagram drží na prvních místech v oblíbenosti, zvláště pak mezi mladými a teenagery. Denně se ke svému „insta“ účtu přihlásí přes 400 milionů uživatelů na celém světě, ať jsou to jednotlivci, zájmové skupiny, nebo firmy, které využívají tuto síť pro svůj marketing. Kolik denně asi musí všichni uživatelé dohromady vytvořit a nasdílet obsahu – fotografií a krátkých videí? Není snad téma, které bychom na Instagramu nenašli, od módy, kosmetiky, cestování, gastronomie nebo designu až po děti, bydlení, auta, sport… A takhle bych mohla pokračovat dál.
Říkám si, jak se v této záplavě (občas možná až stoce) vizuálních podnětů vlastně vyznat? Na základě toho, co a koho sledujeme, nám Instagram generuje další a další obsah ke sledování, samozřejmě takový, aby nás opět zaujal a mohli jsme se stát „sledujícími“ něčeho dalšího. Je to neustálý boj o naši pozornost. A není zas tak těžké nechat se touto aplikací téměř pohltit.
Ve škole jsme se na přednáškách o mediální gramotnosti často zabývali negativními dopady sociálních sítí na člověka. A právě Instagram bývá nejčastěji kritizován v souvislosti se špatným vlivem na naši psychiku. Na vině jsou především dokonale upravené fotky hezkých lidí vypadajících jako z lifestylového časopisu, kteří se na fotkách vždy usmívají, jsou oblečení podle nejnovější módy nebo mají perfektně vysportovaná těla, naaranžovaná jídla, navštěvují krásná místa po celém světě, a ještě navíc jsou kreativní a propagují designové výrobky. To vše v nás asi může opravdu vyvolávat někdy pocit méněcennosti. Ale to se mně stát určitě nemůže, vždyť přeci vím, že taková realita není. Anebo…?
Vždycky jsem si myslela, že k veškerému obsahu, který jsem na Instagramu sledovala, přistupuji jen jako k pouhé inspiraci. Postupně jsem si ale uvědomila, že i ve mně některé fotky evokují pocit dokonalého světa lidí kolem a že mě možná ovlivňují mnohem více, než si vůbec připouštím. A co víc, že mě také mnohdy přivádějí právě na negativní až frustrující myšlenky. Začala jsem přemýšlet, co s tím. Zda si třeba nedat od téhle „zábavy“ na chvíli půst, či zda není lepší se jí třeba i vzdát úplně?
Pročítala jsem si i různé odborné články o tom, jak Instagram škodí zdraví, způsobuje úzkosti, a dokonce prý může vést až k silným depresím. Ano, sama jsem vnímala, že ta nedosažitelná dokonalost zachycená na některých fotkách v nás opravdu může vyvolávat negativní emoce. Na druhou stranu většina článků tuto problematiku velmi zjednodušovala. Sociální sítě jako takové nejsou příčinnou našeho případného zhoršujícího se mentálního stavu. To my sami jsme strůjci toho, co si do hlavy pustíme, necháme to na sebe působit, a co potom dál formuje i naše myšlení.
Vždycky si vzpomenu na text besídkové písničky Dávej pozor malé oko, co vidíš. Platí to i pro nás dospělé. Instagram je pouze a jen nástroj, který sám o sobě přeci špatný není. Akorát jsem dospěla k tomu, že ne všemu obsahu, který se tam nachází, musím věnovat svou pozornost a že nemusím být svědkem (i když v tomto případě jen virtuálním) všeho dění.
Instagramové účty, jejichž obsah ve mně vyvolával pocity a myšlenky, které jsem nechtěla, jsem sledovat přestala. A byla jsem až překvapená, jak je to vlastně jednoduché a osvobozující. Plno věcí jsem sledovala často jen proto, že byly populární mezi lidmi kolem mě nebo ve světě, ale mně samotné nepřinášely nic navíc. A naopak jsem si začala více všímat výhod a možností, které Instagram přináší.
Ráda sleduju zajímavé a smysluplné projekty, šikovné lidi, kterým pomáhá Instagram v rozvoji a rozšíření povědomí o jejich práci či zájmu. Také spoustu křesťanských společenství a projektů aktivně Instagram využívá (včetně časopisu Brána). Je to skvělá příležitost jak dát například lidem nahlédnout do našich církevních skupinek či mládeží zase jiným způsobem. Je povzbuzující sledovat profily, kde jsou verše z Bible pěkně zpracované do hezkých fotek přírody, či vidět práci misijních projektů v přímém přenosu. A je milé pozorovat fotky lidí a přátel, kteří jimi umí vyjádřit radost z maličkostí a ze života, nebo si jenom přečíst zajímavý popisek u fotky, který nás může pobavit, povzbudit či inspirovat.
Každá chvíle naší pozornosti stojí za to věnovat něčemu, co má smysl. A stejně to platí také ve virtuálním světě, kde na to i já sama občas zapomínám. Využívejme proto i tento nástroj ke své radosti a k radosti ostatních.
Foto:Pexels.com