Na nevypočitatelné náhody jsou počítače krátké:

Boží řád se někdy příčí lidské představivosti a přesahuje i zdánlivě neotřesitelné „logické“ hranice. Všemohoucí a Vševědoucí má ve své moci veškeré stvoření (Ž 103,19), zná naše potřeby i přání (Mt 6,8), a přece nám zároveň dává tolik svobodné vůle, že jsme za svá rozhodnutí a skutky před Ním zodpovědni. Stejně tak je našemu pochopení skryto mnoho principů, kterými Stvořitel vede své dílo.

Mnoho dějů kolem nás považujeme za náhodné. Když házíme hrací kostkou v Člověče, nezlob se (nebo v jiné hazardní hře), když se rozpouští barva ve vodě, když se z vypařující vody vynořují krystaly soli nebo když kolem rychle jedoucího vozidla bouří vzdušné víry, neodhadneme předem, jak bude vypadat výsledek. Sice jde jen o pohyb částic hmoty, který se řídí poměrně jednoduchými zákonitostmi (jak jsme se učili ve škole), jenže srážek částic je tolik najednou, že je nedokážeme popsat natolik, abychom dostali cokoli předvídatelného.

Zvláštní je, že když se člověk pokouší záměrně vytvořit něco náhodného, najednou to nejde. Anglický internetový seriál o matematice v jednom z videí uvádí příklad. Když má člověk říci náhodné číslo od jedné do deseti, častěji než jiná čísla lidé uvádějí sedmičku. Je to tím, že někteří z nás myslí na to, aby číslo bylo dostatečně náhodné. Většinou se nám nechce uvádět nic z kraje (1 ani 10), ani prostředek řady (5), méně oblíbená jsou sudá čísla (2, 4, 6, 8), matematicky vzdělaní lidé zvolí raději prvočíslo... zkrátka sedmička je ideální „černý Petr“. Dokonce ani počítače nedovedou vytvořit řadu doopravdy náhodných čísel – nejsou schopny samy o sobě losovat. Pokud na počítači nebo kalkulačce najdete funkci generování „náhodných“ čísel, jde jen o pseudonáhodné losování pomocí vzorce. Ten obsahuje zpravidla sčítání velkých prvočísel a dělení se zbytkem, z čehož vychází řada dostatečně neodhadnutelných čísel, ovšem pokud se taková řada použije například k šifrovacím účelům, silnější počítač se může dopočítat pravidelnosti a šifru tak prolomit. Pokročilejší generátory náhodných čísel proto do výpočtu zahrnují nějaký náhodný vstup zvenčí – počítají například podle rozpadu radioaktivních jader, podle mihotání plamene lampy nebo podle rostoucích krystalů v roztoku. Zdrojem „náhody“ může sloužit i nezáměrná lidská reakce jako stisknutí tlačítka – měří se doba stisknutí s přesností na malé zlomky sekundy, protože to nedovedeme ovlivnit vědomě.

I zdánlivě náhodné děje má ve své moci Bůh a jistě mají svůj smysl v Jeho vůli. V Písmu, zejména ve Starém zákoně, nalezneme doklady toho, jak se lidé skrze los dotazovali na Boží stanovisko k rozhodnutí. Zároveň ale existuje silný argument, proč nemůžeme všechny své otázky řešit losem: Boha nelze ke konkrétní odpovědi přinutit, promlouvá k nám podle své svrchovanosti.