I na pevnině mohou vznikat odlehlé ostrovy

Bůh nám zaslíbil, že bude vždy člověku nablízku (Žd 13,5b–6), to znamená, že z Boží perspektivy žádný člověk není zcela opuštěný a odloučený, ani vyhnanec na odlehlém ostrově; Bůh překonává i překážky nepřekonatelné lidskými či pozemskými silami. Na tomto světě, na planetě Zemi, ale břemeno fyzického odloučení pociťujeme výrazně. I když člověku se díky různým vymoženostem stále snadněji překonávají překážky, můžeme vidět řadu živých tvorů, kteří jsou vázaní na svůj životní prostor a nemohou se přestěhovat „do sousedního pralesa“.

Pralesy na horách Etiopské vysočiny v Africe někteří cestovatelé přirovnávají k ostrovům v moři savany. Vlhký lesní porost začíná až nad určitou nadmořskou výškou, pod níž převládá sušší bezlesá krajina. Stromy a další rostliny jsou samozřejmě domovem pro řadu živočichů, kteří jsou na vlhkém pralese závislí a jinde by nepřežili – jsou to často myši a další drobní savci. Expedice přírodovědců až v posledních letech objevují, co je to za zvířata, a popisují dosud neznámé nové druhy. Není to nic jednoduchého, do pastí nachytat dostatečný počet jedinců, a trvá to někdy i desítky let a opakované expedice do krajiny.

Výzkumy ukazují, že některé pralesní ostrovy ukrývají zcela jedinečné druhy, které přírodovědci nenašli na žádném jiném místě na světě. V některých případech jsou však objevy ještě pozoruhodnější: například nedávno popsaný druh myši harennské (Mus harennensis) se vyskytuje ne na jednom, ale na dvou pralesních ostrovech. Ty jsou od sebe vzdálené stovky kilometrů a oddělené Velkou příkopovou propadlinou. Takové podmínky by dnešní hlodavci nebyli schopni překonat, přesto jde zcela určitě o příbuzné jedince téhož druhu. Podle přírodovědců to znamená, že v dávnější minulosti bylo zalesněné i celé údolí, takže myší populace (a nejen myší) měly mezi oběma místy volný průchod. Současné myši harennské by si mohly připadat odloučené ani ne tak proto, že žijí na dvou oddělených ostrovech, ale daleko spíše proto, že na jejich ostrovy doléhají rostoucí potřeby lidské populace. Pralesů ubývá, protože místní obyvatelé potřebují dřevo na pálení dřevěného uhlí a stále více plochy pro pěstování obživy na polích. Hranice lesa se čím dál tím víc posouvá do vyšších nadmořských výšek a hrozí, že některé ostrovy buď zcela zaniknou, nebo se zpřetrhají cesty prostupné pro lesní živočichy tam, kde jsou ještě alespoň částečně propojené.

Objevy odloučených živých tvorů, jejichž životní prostor se zmenšuje, nám mohou připomenout, že i my sami máme v tomto vesmíru jen jeden odloučený „ostrov“ v podobě planety Země. Díky Spasiteli máme naději, že se z něho jednou přestěhujeme do lepšího, ale pro tento čas můžeme myslet na to, že jsme závislí na přírodních podmínkách – a slova z listu Židům (Žd 13,3) vztáhnout i na ostatní Boží stvoření v přírodě.