Kolik věc vydrží, poznáme často, až když praskne

Písmo nás ubezpečuje o tom, že Bohu záleží hlavně na tom, jací lidé jsme uvnitř, a až potom, co děláme navenek. Dočteme se o tom ve Starém zákoně v příběhu Kaina a Ábela a jejich obětin (Gn 4,3–7) i v evangeliu v Ježíšově kázání na hoře (Mt 6,1–18) a jistě i jinde. I nám lidem se často vyplatí věci okolo sebe i výtvory lidských rukou posuzovat ne podle vnějšího dojmu, ale podle podstaty: jestli je pevná a nemá skryté vady.

Lidské stavby a výrobky sice mohou vydržet desítky, stovky a tisíce let, avšak opotřebení je na nich znát. Například namáhané kovové konstrukce mají svůj čas, kdy je už ani sebelepší údržba nezachrání. I staletému zvonu čas od času pukne srdce, unavené po nepočítaných úderech kov na kov. Únavou materiálu trpí i ocelové železniční mosty – včetně toho pod pražským Vyšehradem, který podle dnešních údajů bude potřebovat kompletní opravu, nebo výměnu za nový.

Jaké zatížení nebo jakou životnost vydrží určitá konstrukce, to inženýři dovedou přibližně spočítat. Důležitým vodítkem k tomu jsou ovšem konstrukce, které nevydržely a praskly. Trhliny, lomové plochy a jiné deformace materiálů jsou pro ně zároveň učebnicemi a zároveň stopami v detektivní práci. V ní nejde ani tak o to, označit pachatele, jako spíše určit místo a čas činu – kde a kdy porucha začala a jak rychle se danou věcí šířila, než došlo k jejímu zničení. Technici prohlížejí rozbité součásti podrobnými mikroskopy, které dovedou zobrazit dokonce i jednotlivé atomy, například nežádoucí příměsi v oceli nebo nepravidelnosti v krystalové struktuře. Pod mikroskopem se také vyjeví, jak byla struktura namáhaná. Pro kovy je rizikové takzvané cyklické namáhání, „sem-tam“: když budeme chvíli ohýbat tenký drát ve stejném místě střídavě na jednu a na druhou stranu, ztratí pevnost a zlomí se. Něco vzdáleně podobného prodělává ocelový most: pokaždé, když na něj vjede vlak, zatíží se, a když odjede, nadlehčí se. A příkladem do třetice jsou křídla letadla, která při letu nepatrně kmitají.

Výrobci dílů pro auta, letadla, turbíny a další průmyslové výrobky posílají prototypy mnoha svých výrobků na zátěžové zkoušky, kdy je předem odsoudí ke zničení. V laboratořích je vystaví mnohem většímu namáhání, než jaké je v provozu může potkat. Díky těmto „materiálovým obětem“ ovšem získají nenahraditelné údaje o tom, co mohou od svých produktů očekávat. Mohou se pak rozhodnout, jestli by kupříkladu měli vsadit na kvalitnější materiál, anebo jestli se jim více vyplatí danou součástku častěji vyměňovat, dříve než uplyne její očekávaná životnost.

Různými zátěžovými zkouškami v životě procházíme i my. Na rozdíl od ocelových konstrukcí se však můžeme spolehnout na to, že nás nezničí. Bůh se za to zaručuje. I kdybychom měli v skrytu srdce místo oceli nalomenou třtinu.