Kdykoli se mám vyjádřit k některé ožehavé teologické či biblické otázce, mám často pocit, že mě tazatelé nevědomky nutí vybrat si mezi dvěma škatulkami. Buď jsi liberál, nebo fundamentalista. V tu chvíli mám chuť říci, že nejsem ani jedno, ale ani mix obojího. Liberálům nesedí, že lpím na Písmu, fundamentalisty provokuje, že si nad Písmem kladu otázky. Můj postoj je ovšem výsledkem dlouhého vývoje.

Když jsem byl nadšeným dorosťákem těsně po obrácení, bylo mi vše v Bibli jasné. Lidé jsou jasně rozdělení na nás a na ty, co jdou do pekla. Ale my je máme rádi, tak je z toho pekla vytahujeme. A protože se nám to nedaří, tak je to buď jejich problém, nebo jejich krev bude Bůh žádat po nás.

Pak jsem šel studovat na teologickou fakultu a to pro mě znamenalo náraz do tvrdé zdi. Zpočátku jsem byl hrdinným obhájcem té pravé zbožnosti a odmítal jsem ty liberální evangelíky. Jenže když mi někteří profesoři s pokorou a bez ambice mě přesvědčit odkrývali i jiné možnosti významu biblických textů, náhle jsem zjistil, že se mi moje „besídkovská“ víra zhroutila. Proti mým jasným dogmatickým postojům stály velmi logické výklady Bible. Myslím, že jen díky velké moudrosti mé maminky, se kterou jsem v té době své teologické zápasy probíral, a dlouhým debatám s dědečkem Touškem, jsem objevil pro mě do té doby nepoznaný postoj k Písmu. Opět jsem se v mnohých otázkách vrátil k mé „besídkovské“ víře, ale už na jiné úrovni. Už ne na základě nadřazené černobílosti, ale na prosté víře: „Má Pán Ježíš, má mě rád, dí to Písmo nastokrát.“

Na fakultu jsem šel s nepohnutelným postojem, že Bůh stvořil svět za sedm dní, myšleno 7x24 hodin. Pokud si někdo myslel cokoli jiného, bylo třeba ho přesvědčit o tom pravém poznání. Pak se mi vše zhroutilo a první kapitoly Bible byly náhle jen lidskými výmysly. Ale nakonec jsem se oklikou vrátil k původní víře, že Bůh stvořil svět přesně tak, jak je to napsáno v Bibli. Akorát jsem z okovů mých představ pustil svědectví Písma na svobodu. Ještě během fakulty jsem přijal postoj, že zcela bez pochyb věřím tomu, že „Bůh stvořil svět během sedmi dnů, bez ohledu na to, jak dlouho mu to trvalo“. Jinými slovy, kdybych mohl být přenesen v čase a vidět stvoření, viděl bych přesně to, co je popsáno v Písmu, ale nejspíš úplně něco jiného, než co jsem si představoval. Podobně jako osoba Krista přesně odpovídá svědectví Písma. Akorát do výkladu tehdejších písmáků živý Kristus nezapadal. Tomu se chci vyhnout, a proto beru zcela vážně zvěst Bible, jen si už nenechám vzít otázku, co jsi tím, Pane, myslel?

Další posun jsem zažil během mého pobytu ve Švédsku hned po fakultě. Tam dostala přímý zásah má dogmata ohledně svátostí a zbožnosti církve. Do Švédska jsem jel jako zákoník, který posuzuje zbožnost lidí podle toho, jestli se modlí před jídlem. Večeře Páně se pro mě směla slavit výhradně na půdě sboru a dávala se těm nejlepším z nejlepších, kteří se na to pečlivě připravili a svůj hřích odstranili do prvních slov ustanovení. A tam jsem byl účastníkem mnoha Večeří Páně bez přípravy a spolu s lidmi, kteří byli prostě jen vděční za Boží milost. Vzpomínám si, že jsem po jednom takovém požití chleba a vína zápasil sám se sebou, jestli jsem právě nepožil nehodně a jestli bych neměl činit pokání. A v tomto vnitřním zápase jsem prožil zásadní osvobození, když mi Pán jasně řekl: „Jsi normální? Co je hříšného na tom, že člověk přijímá moji milost?“ Od té chvíle jsem začal vnímat, kolika hradbami církev ohradila zvěst o Boží milosti ve snaze tu milost ochránit před lidmi, kterým je dána.

Ale nestal se ze mě liberál, když jsem přestal být fundamentalistou. Nejsem ani jedno z toho a ani mix těch dvou. Jsem fundamentalista ve zvěstování Boží milosti, která osvobozuje člověka z pout hříchu. A jsem liberál v pocitu, že vím, jaké jsou cesty této milosti k člověku. Liberály matu svým lpěním na Písmu a fundamentalisty provokuji tím, že si kladu otázky, které oni mají již dávno za zodpovězené. Od Krista jsem přijal poznání, že člověk činí pravé pokání teprve, když objeví Boží milost. Ne spravedlnost. Pokání z lásky, ne ze strachu. A od dědečka Touška jsem přijal postoj, že cokoli jsem poznal z Boží milosti, je jen šplouchající voda na mých kotnících, když vcházím do nekonečného oceánu Boží lásky k člověku.