Byli jsme čtyři a chtěli navštívit Dům Anne Frankové, zhlédnout epochální výstavu Rembrandta v Rijskmuseu a stanout tváří v tvář dílu malíře Vincenta van Gogha v muzeu, které prezentuje největší sbírku jeho obrazů na světě.

Sotva jsme odstartovali z ruzyňského Letiště Václava Havla a nabrali výšku, kapitán hlásil, abychom se připravili k přistání, tak blízko je Amsterdam. A stejně blesková byla i naše červnová návštěva hlavního města Nizozemí.

Byli jsme čtyři a chtěli navštívit Dům Anne Frankové, zhlédnout epochální výstavu Rembrandta v Rijskmuseu a stanout tváří v tvář dílu malíře Vincenta van Gogha v muzeu, které prezentuje největší sbírku jeho obrazů na světě.

Hlavním tahákem byla výstava All the Rembrands s 22 plátny, 60 kresbami a 300 lepty, protože se už nikdy nebude opakovat, neboť díla na papíře jsou velmi křehká. Viděli jsme desítky mistrových autoportrétů, portrétů milované Saskie, syna Tita a dalších. Samozřejmě nejvíce mě zajímala jeho tvorba inspirovaná Biblí. A protože výstava byla seřazena nikoliv chronologicky, ale podle tematických celků, mohli jsme v jednom oddělení sledovat ilustrace ze Starého i Nové zákona. Fantastický obraz Samsona spícího v náručí Dalily v pozadí s mužem držícím nůžky, jehož tvář nápadně připomínala samotného autora. Úžasný výjev Petra zapírajícího Ježíše stojícího v temném pozadí. Přičemž bodové světlo autor nasměroval zezadu mezi apoštola a služku, která na něj ukazuje svou zlatě prosvětlenou rukou. Anebo Židovskou nevěstu, Rebeku s Izákem. Byl to Vincent van Gogh, který prohlásil, že by dal deset let života, aby mohl pozorovat tento obraz deset dní.

Nejvíce jsem byl ale fascinován kontrastem obrovských barevných pláten, např. Noční hlídkou, která má na šířku čtyři a půl metru a na výšku tři a půl metru, a maličkými grafikami o velikosti jen několik málo čtverečních centimetrů. To i ono byl a je Rembrandt van Rijn. Říkal jsem si, co je větší? Přirozeně tíhnu k velikým plátnům, ale kdo ví, zda umělec nevložil svůj um a sdělení mnohem silněji do rytin a leptů?

Teď se vrátím k oněm deseti Goghovým letům. Bylo to přesně tolik let, co tvořil a pak umřel. Depresivní podivín s neuhasitelnou žízní po životě, který věřil v Boha a měl neskutečně citlivé srdce. Oproti Rembrandtovi, který často maloval velmi sebevědomé a movité osobnosti, Vincent van Gogh maloval prosté, obyčejné a především chudé lidi. Jedlíci brambor z počátku jeho tvorby to jen potvrzují. A zase obrovský kontrast mezi velkým a malým, ale kdo je doopravdy velký a kdo malý?

Konečně malé děvče jménem Anne Franková to potvrzuje. Ukryta v amsterdamském domě, jehož interiér je zachován v původní podobě, dva roky psala deník o životě za zavřenými dveřmi. Nikdo tehdy netušil, ani ona sama, že píše jedno ze stěžejních děl o holocaustu. Po vyzrazení byla deportována do koncentračního tábora, kde zemřela. Malá mladá dívka s obrovským vlivem na svět!

Druhý den jsme opět po krátkém letu přistáli v Praze na Letišti Václava Havla, onoho malého velkého muže, na kterého by si před třiceti lety skoro nikdo nevsadil ani korunu.