Rozhovor s Janem Čižinským, KDU-ČSL, ŘKC

Jaká byla Vaše motivace pro vstup do politiky?

Vždycky jsem se zajímal o to, co se děje kolem. Křesťan si přeci nemůže jen tak spokojeně žít, když vidí, že lidé i příroda okolo mají mnoho problémů, které je nutné řešit. Bydlení, exekuce, pomoc potřebným lidem a rodinám, životní prostředí, to jsou vše témata, která skutečně hoří a potřebují obětavý solidární přístup a řešení.

Jste křesťan. Hrála v tomto rozhodování nějakou roli Vaše víra?

Samozřejmě. Jen je potřeba říci, že se nejednalo o nějaké rozhodnutí „teď jdu do politiky“. Spíše to byl souhlas s tím, že jsem ochoten kandidovat a sloužit lidem i jako politik, pokud dostanu důvěru a lidé mne zvolí. Deset let jsem vedl skauty, patnáct let jsem učil. Teď sloužím lidem jako starosta a snažím se, aby bylo vidět, že jsem zaměstnancem lidí a jsem si toho vědom. Začal jsem peticí proti předražené radnici, s kolegy jsme pak na stavbě radnice ušetřili miliardu a nyní se k nám přidává mnoho aktivních a obětavých lidí v mnoha pražských městských částech, kteří chtějí také sloužit svým sousedům.

Mgr. Jan Čižinský (1978)

Politik a pedagog. Pracoval jako učitel na základní a střední škole. Učil latinu, dějepis a základy společenských věd na Malostranském gymnáziu v Praze a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 2003 je členem KDU-ČSL, několikrát neúspěšně kandidoval v Praze do komunální politiky. V roce 2013 zorganizoval referendum v Praze 7 o plánu stavby nové budovy radnice pro tuto městskou část za zhruba miliardu korun. O rok později vedl kandidátku iniciativy Praha 7 sobě v komunálních volbách, ty vyhrál a byl zvolený starostou městské části. Ve stejném roce byl také zvolený do zastupitelstva Hlavního města Prahy. V roce 2017 byl zvolený poslancem a v roce 2018 obhájil mandát v pražském zastupitelstvu, tentokrát za hnutí Praha sobě. Ve volném čase se věnuje vysokohorské turistice, zdolal například Mont Blanc nebo kavkazský Elbrus. Působil i jako skautský vedoucí, jeho přezdívka je Kuklič.

Jakou nejtěžší chvíli jste dosud v politice zažil?

Mám kolem sebe naštěstí skvělé týmy výborných lidí. A tak těžké chvíle jsou často spojené s vysvětlováním, co a proč děláme. Nejsem náturou dělaný na to, abych lidi zklamával, ale občas to nejde vyjít vstříc všem. Byť se o to stále snažím. Třeba teď konkrétně řeším stížnosti na to, že děti na hřišti v parku vedle školy dělají hluk a vadí to lidem, kteří bydlí kolem. A to je přesně rozhodování, kdy není lehké vysvětlit, že přednost musí dostat ty děti a děti bohužel hluk prostě dělají. Rozhodování ve prospěch dětí je pravidlo, kterým se řídím, a občas to pochopitelně narazí.

Dají se v politice uplatnit nějaké skautské dovednosti? Jak moc je politikovi k užitku umění improvizace?

Myslím, že kdybych nevedl skauty, nikdy bych se politikem nestal. Skautský oddíl je nejlepší průprava pro organizování čehokoli. A myslím, že to byli právě rodiče mých skautů, kteří mi začali dávat ve volbách důvěru a nakonec mne do politiky dostali.

Jak moc jsou lidé ve vysoké politice odtržení od reality běžného občana?

Bojím se, že pro politiky platí totéž, co pro ostatní lidi a to, že pokud mají ostatní lidé nějaký problém, podvědomě se domnívají, že to je určitě tak trochu jejich chyba. Tohle uvažování je lidem vlastní. Ale politik by měl vědomě tenhle dojem potlačovat a skutečně na datech ověřovat, zda to tak opravdu je. Řešení se totiž nikdy nenajde, když tenhle psychologický trik sami na sobě neprohlédneme.

Potřebuje politik více vhled nebo nadhled?

Řekl bych, že vhled a důležité je se dost času věnovat tomu, aby politik vhled měl a aby jej také stále udržoval. Po šesti letech starostování se musím znovu a znovu přesvědčovat, zda naše závěry stále platí a zda řešení, která jsme třeba zavrhli, nemohou ve změněných podmínkách přeci jen fungovat. A tak mám pocit, že je to právě přílišný nadhled, který pak může vést k chybným rozhodnutím. Co je ale také důležité, je vést tým tak, aby se nerozhádal, aby fungoval a aby nikdo neměl v týmu špatný pocit, aby práce v týmu lidi těšila. Protože bez týmu a týmového snažení se politice nedá dosáhnout vůbec žádného zlepšení.