Daly mu tedy pít víno i této noci a mladší přišla a ležela s ním. On však nic nevěděl, ani když ulehla, ani když vstala. Tak obě Lotovy dcery otěhotněly se svým otcem. Gen 19,35–36

Soudobého křesťana tento úsek Bible musí zneklidnit – vymyká se nejen představě, jakou máme o lidech následujících Boha, ale dokonce i světským zákonům. Byl tehdy incest před Bohem v pořádku?

Určitě nebyl. Ale dostáváme se zde do starší vrstvy biblických textů, do doby těžko historicky zmapovatelné, ale rozhodně do doby před vyvedením z Egypta a před putováním po poušti, kdy bylo Božímu lidu dáno Desatero a později v Levitiku pravidla pro život, která se týkala i incestu. To, co zde čteme, je odraz Lotova bloudění. Lot byl zřejmě člověkem strachu a rád si vybíral zajištění – když se má se strýcem Abrahamem rozdělit o pastviny, tak si vybere krásné pastviny kolem Sodomy. Jeho dcery se zřejmě také bály o budoucnost. Tenkrát byla sociální situace pro ženy, které zůstaly samy a bezdětné, hrozná. Na stáří by zůstaly bez obživy, bez zajištění a bez ochrany ze strany dětí.

V okolních národech to bylo také tak?

Okolní národy praktikovaly incest, do chování Lotových dcer se promítl i tento vliv. Incest byl v různých dobách hájen zdůvodněním, že se v rodě zachová čistá linie. Samozřejmě víme, že to pak přinášelo degeneraci. Šlechtické rody 17. a 18. století, ve kterých se často brali bratranci a sestřenice, aby majetek zůstal v rodě, jsou toho důkazem.

Lotův příběh se odehrál dlouho před Desaterem. Platí i dnes princip „neznalost hříchu nečiní“?

Nedá se mluvit o úplné neznalosti, protože skrze Abrahama do rodiny šla určitá známost Pána Boha a Lot mohl některé věci vědět. I když nedokážeme posoudit, nakolik. Ale zřejmě šlo víc o jeho dcery, které byly svedeny obavami o svou budoucnost. Rozhodly se, že si zařídí potomky nelegitimním způsobem. Lot zřejmě selhal ve výchově, a projevuje se zde také těžký vliv alkoholu, který je příčinou mnoha hříchů.

Zmiňujete Abrahama, jako člověka, který „věděl“, i když ještě nebylo Desatero. Nebyl i on pokrevním příbuzným své ženy Sáry?

Ano, byla tam příbuznost. Ale nejednalo se o takový incest, o jakém se bavíme v případě Lota. V Levitiku 18.–20. kap. je pak do detailu definováno, kdo si koho nesmí vzít – zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. A případ Lota by byl těmito zákony velmi odsouzen. Sex s rodiči – odhalit hanbu otce nebo matky – je vrchol zla, které Bůh po vydání Zákona trestal. Trest se v jisté formě objevuje i zde. Lotovi vnuci z těchto nelegitimních styků se jmenovali Moáb a Amón. Z nich vzešly národy, které se staly největšími nepřáteli Izraele a dlouhodobě ho ohrožovaly. Amonité dokonce praktikovali kult Molocha, kterému přinášeli lidské oběti. Takže i když to v příběhu Lota není výslovně řečeno, jedná se o varovné důsledky hříšných praktik.

V tomto kontextu ale úplně křičí skutečnost, že Lot, jeho žena, která zemřela po cestě, a jeho dvě dcery byli jediní spravedliví v Sodomě… kde je ta jejich spravedlnost?

Patřili k Abrahamovi, tedy i k jeho vyvolení a povolání. A když byli v Sodomě, došlo tam ke zvláštní události. Přišli tam Boží poslové, kteří zjišťovali stav Sodomy, a Lotovi jejich bezpečí v tak nebezpečné společnosti tolik leželo na srdci, že nedopustil, aby se ubytovali kdesi na mlatě. Vzal je k sobě domů. A když se k nim muži ze Sodomy dobývali ve snaze je sexuálně zneužít, tak se Lot najednou vzpamatuje a uplatní posvátné právo pohostinnosti. Lot ví nebo tuší, že to jsou Hospodinovi vyslanci, kteří nesmějí být zneuctěni. To ho dovede až do krajnosti, kdy je ochoten rozzuřenému davu venku nabídnout svoje dcery.

Ochota otce vydat svoje dcery ke znásilnění, ne-li zabití zdivočelou lůzou, mu ale také na cti moc nepřidá. Nebo před Bohem ano?

To je velmi těžké posoudit. Z našeho pohledu to ani posoudit nejde. Myslím si, že Lot tady chrání čest hostů, i když je ochoten udělat tuto strašnou věc. Na druhou stranu k tomu nedošlo a násilníci byli potrestáni.

Ale v Gibeji se odehrála navlas stejná situace, jen to byl muž, který obětoval svou ženinu. A lůza ji opravdu zabila. Izraelský soud to odsoudil a trestem bylo krveprolití srovnatelné s občanskou válkou…

I tohle se odehrálo ještě v době před Zákonem. Je třeba vidět události v kontinuitě. Někdy se hovoří o tzv. progresivním zjevení, tzn. že Bůh se postupně dával poznat v lidských dějinách. Po Adamově pádu se lidé učí znát Hospodina. Pak přišla potopa, nový začátek, ale chvíli po potopě řádili lidé stejně jako před potopou. A Bůh začne dále jednat. Vyvolí si Abrahama a začne vytvářet svůj lid a jeho oddělování od pohanství je postupné. Nejdříve to byla rodina, pak se v egyptském zajetí vytvoří národ, který je Mojžíšem vyveden – a tento lid dostane Zákon a už musí být před Bohem zodpovědný za jeho naplnění.

Říkáte „progrese“. Na začátku Bůh řekl, že jsou si s mužem rovni – a došlo to až k hodnotě ženy za Lota, aby se to dlouhé věky narovnávalo zpátky. Ještě teď nejsme u rovnosti z Edenu. To moc na progresi nevypadá...

Ano, rovnoprávnost daná Bohem v Edenu byla hříchem porušena, muž začal ženu ovládat. V Lotově době už byla práva žen ve společnosti, která byla pohanská a silně patriarchální, těžce pošlapána. Bylo to skutečně velmi zlé. Bylo zapotřebí to změnit – až to došlo tak daleko, že apoštol napíše, že v Kristu není muž ani žena, že všichni jsou před Bohem stejně cenní.

Může i dnes Bůh „tiše tolerovat“ společenské normy, které stojí proti němu?

My jsme dnes v úplně jiné situaci. Máme víru v Krista a přijímáme Boží slovo, ze kterého nebude vymazáno ani písmeno – pořád bude platit. Musíme se o Boží normy starat, ale musíme je interpretovat do doby, ve které dnes žijeme, tak, abychom neporušili úmysl, který je v nich obsažen. Žijeme v jiných rodinných a společenských vztazích, máme zdravotní a sociální pojištění. Zachování biblických norem je zápas dnešního křesťanství – abychom to, co věříme, také žili.

Je ještě někde v Bibli podobný příklad zakázaných svazků?

Ano. Kromě již zmíněných Lotových dcer, benjaminovců v Gibeji, je tu Támar, která se u tchána Judy asertivně domáhá svého práva na potomka. Můžeme najít i řadu sňatků s bližšími příbuznými, což ale nebylo výslovně zakázáno. Zaznamenány jsou jen nejkřiklavější případy.