„Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“

Pár pozoruhodných Ježíšových slov se objevuje uprostřed mezi instrukcemi ke sdílení radostné zprávy a důsledky, které to může přinést. Mistr posílá učedníky mezi lidi, zároveň je před nimi varuje. Opravdu zvláštní!

Jdeme jako ovce mezi vlky. To může skončit slušným masakrem. Pokud však budeme obezřetní, nejspíš obstojíme a naše bezelstnost zanechá v posluchačích nesmazatelnou stopu. Přesto může jít o život…

Odvahu ke svědectví nalezne nejspíš ten, kdo dokáže oddělit lidskou bytost, která je potřebná a žízní po slovech života, od striktního systému, který ač má sloužit, mnohdy spíše zotročuje. Je to rozpoznání rozdílu mezi člověkem a člověčinou. Co nakonec převáží? Odvaha být tu pro bližní, nebo strach před požadavky, zvyklostmi a zákony?

Je překvapivé, jak Ježíšovo varování zapadá i do naší doby. Přiznejme si, že nás zaskočila a přináší rozdělení i do církve. Už teď jsou na ní viditelné šrámy. Zaznívají silná slova o zodpovědnosti, ohleduplnosti, poslušnosti, ale i zotročování, ztrátě rozpoznání či kritického myšlení. Ve skutečnosti nerozhoduje poznání, vzdělání, inteligence, nýbrž spíše strach a hněv. Vytratil se vzájemný respekt, úcta, láska, sounáležitost, pokora. S takovými rozpory jen těžko přesvědčíme druhé o naději, jejímiž máme být nositeli.

Pojďme se vrátit k tomu, co nám bylo řečeno: buďme k různým systémům a silným slovům obezřetní, avšak vůči lidem zůstaňme bezelstní. Především však důvěřujme Tomu, který je s námi až do skonání světa.