Světlo ve tmách svítí

Je to už více než rok, kdy do našich životů vstoupila se vší razancí pandemie. Slovo, které jsme do té doby vnímali jako heslo z naučného slovníku, se najednou stalo naší každodenní realitou.

Vyvolení jako zdroj pýchy, nebo pokory?

Slovu „vyvolení“ se dle mého soudu žel přihodilo to, co C. S. Lewis označil za „pokažení slova“ (viz kniha K jádru křesťanství). Článek bratra Pavla Hoška považuji za zdařilé přeznačení tohoto biblického pojmu. Při promýšlení tématu vyvolení a četbě článku jsem byl překvapen otázkou, proč mi zní vyvolení poněkud nevlídně až podezřele. Některé důvody zmiňuje kolega Hošek, jiné jsem si musel nově pojmenovat.
Téma

Tajemství vyvolení

Nezbývá než žasnout, v němém úžasu si zakrýt ústa a mlčet. Do našich úvah a smělých tezí o vyvolení a povolání přichází Hospodin jako ze smrště a klade nám podobné otázky jako kdysi Jóbovi:
Téma

Vyvolení

Chtěl bych se nad otázkou vyvolení zamyslet trochu jinak, než je obvyklé. Nemůžu se zbavit dojmu, že téma vyvolení působí mezi křesťany spíš zmatek a rozdělení než radost a vděčnost. Nebereme to za šťastný konec. Z Božího vyznání lásky jsme udělali neosobní teorii, kvůli které se hádáme. Vzájemně se podezíráme, že s naší vírou není něco v pořádku, když se neshodneme na stejné definici vyvolení. Z nauky o vyvolení jako by se stal chemický vzorec, teoretická odpověď na teoretickou otázku. A prubířský kámen pravověří.
Téma