Známou pravdou je, že fyziologickou reakcí zdravého organizmu na akutní stres (akutní nebezpečí, s nímž se musí vypořádat) je buď útěk, nebo boj. Obě tyto varianty vyžadují extrémní nasazení jak psychických, tak fyzických sil a organizmus v té chvíli přepne do „poplachové reakce“, jakéhosi krizového módu, zajišťujícího mobilizaci zdrojů.

Kazatel za sebou zaklapl dveře auta a vydal se na cestu. Adresu měl, nebylo to daleko. Čekalo ho první setkání s někým, kdo se chce nechat pokřtít. Takový obyčejný kazatelský výjezd.

Svědectví sestry z CB

Řekněme rovnou, síla starých rodů a rodinných klanů v církvi je veliká v dobrém i ve zlém, stojí na nich a někdy i padá církev. Sám z podobné rodiny částečně pocházím, vím proto, o čem mluvím, i když o klanu se zřejmě nedá hovořit, protože jsme se nakonec rozprchli do mnoha stran země, nesetrvali na místě v jediném sboru. Naše služba se tudíž trvale nezakonzervovala v jednom společenství, ale nadobro se rozdrobila po církvi a církvích. Nehodlám však primárně psát o naší rodině, uvádím to jen proto, aby bylo zřejmé, že se mě toto téma osobně týká. Předně chci psát obecně o věrných rodech, na kterých stál a dodnes stojí život církve a sborů, což především dosvědčují naši starší bratři ve víře – Židé.

Hospodin pracuje s generacemi. Někdy možná víc než s jednotlivci. Ve Starém zákoně to byly jednotlivé rody, ze kterých vzešel celý národ. V Novém zákoně to pak jsou místní sbory. Bůh nás prostě zasadil do společenství, kde jednotlivé generace zápasí o „předání“ víry těm dalším.

Lídy Matuškové z Rádia 7 (TWR) se ptala Eva Čejchanová