Psal se rok 1935 a ve Zlíně se 4. července konal veliký pohřeb MUDr. Rudolfa Gerbece, který zemřel ve věku 64 let v Jugoslávii.

Proč jsou Češi tak citliví nejen na indoktrinaci a manipulaci, ale vůbec na každý nátlak? Takovou otázku si kladou mnozí církevní pracovníci. Odpověď není jednoduchá, ale něco ukazuje k našem historickému vývoji. To, co se dělo v naší zemi po bitvě na Bílé hoře, nemá v našich dějinách obdobu.

Čtyři století po Bílé hoře, která znamenala neštěstí bez míry a hranic, žijeme v čase náboženské svobody a odluky církve od státu. Ale ještě i docela nedávno vládní ideologie mocensky zasahovala do života církví a omezovala právo na vyznání…

U dveří, kterými vychází odsouzenci ze sklepení na malý plácek ze tří stran ohraničený budovou vězení pankrácké věznice, je zvonek. Každé zazvonění znamená jednu smrt. Ve jménu republiky oběšeni na prkně. Při čtvrtém zazvonění prochází dveřmi Milada Horáková… PhDr. Aleš Kýr vypráví o posledních minutách křesťanky, kterou nezlomili nacisté ani smrt z rukou komunistů. A nejen o tom.

Je pozoruhodné, jak některé věci získávají svou hodnotu. Tak třeba desetikoruna z roku 1993 může mít hodnotu až 30 tisíc korun. Musí to být ale jeden z exemplářů, které byly vyraženy s chybou. Na rubové straně je v číslici 1993 příčná čára, která protíná „Kč“ o něco výš než u běžných mincí. Skoro se vyplatí prohlédnout si desetikoruny v peněžence, pokud nám to zrak dovolí, a potom spěchat za znalcem.

Třicet let v práci potkává nemocné děti a osamělé stařečky a stařenky, ale na tváři má pořád široký úsměv. Jeho poslání je přinášet ho tam, kde je ho málo. O radostech i smutku zdravotního klauna vypráví Karel Prais.

1. Samuelova 6,2–3: „Filištíni svolali své kněze a věštce: ‚Co máme dělat s Hospodinovou truhlou?‘ ptali se. ‚Oznamte nám, jak ji máme poslat, kam patří.‘ Ti odpověděli: ‚Až budete odesílat truhlu izraelského boha, neodesílejte ji s prázdnou. Rozhodně ji musíte poslat zpátky s odškodněním. Tak se uzdravíte a poznáte, proč se jeho ruka od vás neodvracela. ‘“ (celý text: 1 Sam 6,1–13)

Jako bych splynula s okolím a nehrozilo mi už vůbec nic.