V církvi je doba adventní po staletí dobou postní. My evangelikálové jsme se ovšem většinou s praxi lidových církví rozešli. Nevylili jsme ale s vaničkou i dítě? Považujete postní zvyklost za užitečnou, dodržujete ji, nebo v jakém jiném čase se postíte, pokud vůbec?

Lukáš 2:8-10 „A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: ‚Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid.‘“

Všeobecná sestra Ráchel Fajfrová

Frederick Forsyth má přezdívku „Mistr vypravěč“. Mimo jiné napsal drobnou knížku Pastýř. Je to příběh mladého pilota, který se na Štědrý večer 1957 vrací z Německa domů do Anglie.

Lidský mozek má mapy i navigaci, ale kompas ne

Odpovídali místopředseda staršovstva Církve bratrské v Litvínově Hynek Jindra a místopředseda staršovstva a druhý místopředseda Rady CB v Českém Těšíně Tadeáš Filipek.

Církvi rozumíme jako týmovému sportu, je to jako fotbal nebo hokej. Různí lidé musejí spolupracovat, aby se něco dobrého mohlo povést. Dnes někteří lidé mají církev spíš za individuální sport, kde si jdete zaběhat se sluchátky a nikdo vás u toho moc nevyrušuje. Ale to není církev. A stejně je to i s vedením církve. Není to pro nás otázka jednoho člověka, ale skupiny starších. V případě Majáku to ani nejsou starší na jednom místě, ale na více místech. Musím říct, že mnoho z těchto lidí jsou mí nejbližší přátelé.

V našem sboru v Praze-Šeberově je staršovstvo šestičlenné, tvoří ho pět starších a kazatel. Vzhledem k tomu, že náš sbor díky Boží milosti roste, jsme už několikrát v minulosti zvažovali personální rozšíření tohoto týmu. Nakonec jsme ale vždy členskému shromáždění navrhli, aby volilo stejný počet. Naší filozofií sborové služby je spíše decentralizace sborové práce.