Nedáme-li si pozor, naše chybná teologie (myšlení o Bohu) nás přivede ke špatným závěrům.

Chápání Boha ovlivňuje náš přístup k sobě samým i k našemu okolí. Například: Myslíme si, že Bůh stvořil svět dokonalý? Vlivem nehebrejského myšlení se do výkladu vloudila představa, že svět byl od počátku dokonalý, bez chyby a že „chybovost“ světa přišla v důsledku Pádu. V Bibli alenečteme, že Bůh stvořil svět dokonalý, nýbrž dobrý. Žijeme-li s představou, že „chybovost“ je špatná a že dokonalý Bůh netvoří svět s chybami, pak toto chápání přinese své důsledky. Zejména v chápání našich chyb a chyb u druhých lidí. V prvních verších Bible čteme, že:

Na počátku stvořil Bůh nebesa a zemi. Země byla pustá a prázdná, temnota byla nad hlubinou a Duch Boží se vznášel nad vodami.

Pustota, prázdnota a temnota vyjadřují spíše chaotickou, neživou minulost světa, kterou teprve řád Ducha (Nositel života) přetváří v místo, kde může vzniknout život, do kterého nakonec může vstoupit obraz Boží – člověk. K dobrému stvoření světa patří i určitá jeho „chybovost“ při stvoření. Jako „chybovost“ bychom mohli chápat například zánik (smrt).

Vezměme si například výbuch supernov, který provází dějiny vesmíru od počátku světa. Stačí pohlédnout vesmírným dalekohledem do dávné minulosti. Výbuch je extrémně silný a ničivý. Přesto „smrtí“ supernovy se rozšíří po galaxii atomy uhlíku, dusíku a kyslíku nezbytné pro život. Pokud by hvězdy neumíraly, nebyl by „materiál“ pro stavbu planet ani živých tvorů. Stáří a fyzická smrt se jeví jako chyba, ale co když není? Prach (vesmírný) jsi a v prach se obrátíš. Naše smrt uvolní místo novému životu. Možná, že právě chyby v našem životě odhalují, že pokud se (Duchem) nenapravíme, skončíme v chaosu pustoty a prázdnoty.

Další příklad může být bolest. Philip Yancey došel ve své knize „Kde je Bůh, když to bolí“ k pozoruhodným závěrům. Bolest je nezbytná v sytému stvoření, který Bůh stvořil. Bolest upozorňuje, že bychom měli zpozornět, protože naše tělo je v nebezpečí. Pokud budeme bolest vnímat jako chybu a utišíme ji léky, neuslyšíme včas „křik“ našeho těla a můžeme zahynout. Pokud bychom bolest necítili, nebáli bychom se zranění a to by mohlo mít fatální důsledky. Bolest může být dobrá i zlá, dokonce může pomoci. Yancey dodává, že lidé, kteří žijí s trvalým utrpením, mu ukázali, že z toho nejhoršího, co život nabízí, může vzejít velké dobro.

Musíme se si dát pozor na to, jaké důsledky připisujeme v přírodě Pádu. To, co označujeme za chybovost, ať je to fyzická smrt, bolest, lidská nedokonalost, nalezneme ve svém zárodku již v druhém verši v Bibli. Život je vlastně náš způsob (i všeho živého) vzepření se chybovosti. Pokud takto vnímáme objevené chyby, pak z nich můžeme mít radost jako když lékař objeví správnou diagnózu nemoci (příčinu bolesti). Uvědomění si hříchu je důvod k radosti. Přece i to je milost. Bolestné (očistné) pokání je zárodkem zdravého vztahu s Bohem i s lidmi. Je pro nás nepříjemné (bolestné) objevit svou chybu (hřích). Bez toho bychom ale nikdy nepoznali spásu. Bůh svou bolestí a smrtí v Kristu Ježíši vykoupil celý svět. Může být chyba vlastně dobrá?