Jaká je povaha přírody?

Všichni známe přírodopisné pořady na Prima Zoom či seriály od Davida Attenborougha, ve kterých nás uchvacuje krása živé přírody. Nebo jsme navštívili některé oceánárium, kde můžeme vidět nádheru mořského světa, která bere dech. Temná stránka této nádhery – bolest, utrpení a smrt – se v nich ale objevuje jen sporadicky. Tak například: Když lví samec vybojuje zápas o vedení smečky, znamená to pro mláďata soka konec; prvním počinem vítěze totiž je, že zabije potomky poraženého. Nebo jiný příklad: Ve svém archivu mám video s názvem Jak loví orel. Střemhlavým letem přepadne orel nic netušícího kamzíka ve vysokohorském terénu a po krátkém zápasu ho svrhne do hlubin. Pak se snese k mrtvému tělu a v pařátech si kořist odnáší. Orel nám imponuje zjevem a krásou letu. A je nám jasné, že je to dravec, který musí z něčeho žít. Když ale vidíme kamzíka padajícího do propasti, dostavují se smíšené pocity… Britský básník Alfred Tennyson popsal svého času (1849) tuto situaci slovy, která pak zobecněla: „Příroda má zuby a drápy od krve“. Zní to emotivně, není to ale hodnocení; popisuje to skutečnost. V přírodě vládne boj o život, potravinové řetězce, zákon silnějšího.

Charles Darwin to prohlásil za určující znak své teorie, ocitujme předposlední větu jeho knihy O vzniku druhů (1859): „Takto přímo vyplývá z boje v přírodě, z hladu a smrti ten nejvznešenější pojem, který můžeme vůbec pochopit, totiž vznik vyšších zvířat.“ Ve stejném smyslu to řekl současný biolog Hans Mohr (1930–2016): „Kdyby nebylo smrti, nebylo by ani života. Z tohoto axiomu evoluční teorie nevede žádná cesta ven… V evolučním kontextu tak dokonce můžeme smrt právem přijímat jako tvořivý faktor.“ Smrt jako tvořivý, pozitivní faktor… Je absurdní uvažovat o tom, že by něco takového mohlo patřit k povaze původního stvoření. Příroda, jak ji dnes vidíme, je totiž stvoření porušené – porušené hříchem člověka. Detaily, jak to s důsledky pádu člověka na přírodu přesně bylo, neznáme. Jistě ale víme dvě věci: Za prvé, že „mzdou hříchu je smrt“ (Ř 6,23), jež bude na konci času [v Kristu] přemožena „jako poslední nepřítel“ (1K 15,26). A dále, že tento svět – tu nádhernou, ale porušenou přírodu – čekají Boží soudy. „Nebe a země pominou“ (Mt 24,35), říká Ježíš jednoznačně. Apoštol Petr dodává, že „nebesa se roztaví v ohni a živly se v něm rozpustí žárem“ (2Pt 3,12). A kniha Zjevení potvrzuje: „První nebe a první země pominuly…“ (Zj 21,1). Naplní se tak vize proroka Izajáše (Iz 11,6-9; 65,16-25), vázaná na dokonané dílo Mesiáše: „Hle, já stvořím nová nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, nevstoupí na mysl… nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu“.

I my jsme – jako celá příroda – „vydáni marnosti… a otroctví zániku“ (Ř 8). Jsme sice vybaveni určitými obrannými mechanismy (imunitní systém, vnímání bolesti, pud sebezáchovy), přesto naše tělo podléhá jako celý živý svět zániku. Avšak díky Bohu, že nad tím je naděje nového stvoření: „Vyhlížíme nové nebe a novou zemi – domov spravedlnosti“, říká apoštol Petr (2Pt 3,13). „A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo,“ čteme ve Zjevení (Zj 21,1–4). Pomine všechno to – utrpení, bolest, smrt – co bylo důsledkem hříchu. Považovat „stáří a fyzickou smrt“ za jakousi neurčitou „chybovost“, jak o tom čteme v článku Radislava Novotného, to je přístup, se kterým se biblické učení nedá uvést do souladu. To by byla závažná „chyba v naší teologii“. Josef Potoček

odpověď autora:

Milý bratře Josefe Potočku,

Vaše reakce je velmi zajímavé čtení, ale nevnímáme to ani jako příspěvek do diskuze o chybovosti, jak se nám smrt a bolest může zdát. Vašeho tématu „kreacionismus versus evoluce“ se článek dotýká pouze okrajově, tudíž je zbytečné ho jakkoliv publikovat v našem médiu.

Přesto bych moc rád, kdybyste mi můj názor vědecky vyvrátil. Tedy nemyslím texty z Bible, ty znám velmi dobře, ale odpověď v nich nenacházím. Jednak to není vědecká kniha a dále v Bibli nám Pán Bůh zjevil cestu Spásy.

Tedy, mě zajímá, plánoval Bůh, že všechny organizmy měli žít věčně a měli se pouze plodit a množit? Třeba kvasinky? Nebo viry, bakterie, jednobuněčné organismy? Co buňky kůže, nebo kostí, mozkové buňky? A co vylučování? Vylučujeme to, co v našem těle „zemřelo“? Jedl člověk jen ovoce, nebo i rostliny? Pak by je musel nejprve zabít, ale jak, když smrt nebyla? Otázek mám mnoho, zajímají mě odpovědi.

V případě, že se opět budeme věnovat Vašemu tématu, rádi Vám prostor dáme. Jsme rádi za pluralitu názorů. Díky Bohu, že nás nespojují názory, jako světské lidí, ale víra v milost a zásluhy našeho Pána Ježíše Krista ukřižovaného a vzkříšeného.

Krásné Vánoce. Bratrsky... Radislav Novotný

Odpověď bratra Potočky:

Milý bratře, díky za reakci. Jen několik stručných poznámek:

(1) "Velmi zajímavé čtení", píšete, které se ale "mého tématu" dotýká pouze okrajově, tudíž je "zbytečné ho v našem médiu jakkoliv publikovat". Velmi zdvořilé – a zcela jasné... Až na to, že téma jste zvolil a otevřel Vy (!) a já jsem jen reagoval na Vaše úvahy (věcně a přesně, bez ohledu na to, jak to "vnímáte"). Můj text tudíž splňuje podmínky, proč by naopak měl být v Bráně otištěn. Ovšem: Jste sice "rádi za pluralitu názorů", v dané souvislosti je to ale pouhá proklamace (o podivné sofistice ohledně "mého" tématu nemluvě).

(2) Rád byste "vědecké" důkazy pro má tvrzení. To je ale omyl – příroda takové důkazy neposkytuje. Otázky, které kladete (viry, mozkové buňky, vylučování...) nejsou z hlediska vědy korektní. Věda přírodu popisuje (jak věci fungují), avšak výklad příčin a záhad světa, to je oblast metafyziky, v daném případě víry. To jsou situace, kdy naše poznání a závěry podřizujeme biblickému zjevení, nikoli naopak. Není-li nám ale jasné, zda se u příslušných biblických textů jedná o mýtus či faktická sdělení, pak nám není pomoci.

(3) V příštím čísle (je v tisku) Theologia vitae (texty jsou tam recenzované, jak jistě víte) bude moje recenze o knize Theistic Evolution. A Scientific, Philosophical, and Theological Critique (Crossway, 2017). Je to obsáhlý sborník (1.000 stran) kolektivu autorů, expertů ve svých oborech, kteří podávají informaci, jak tématu rozumět z hlediska těch základních přístupů – vědeckého, filozofického a teologického. Myslím, že v CB, byť tam texty z Bible známe všichni "velmi dobře", by ta kniha měla být povinnou četbou. Srdečně zdravím, požehnané Vánoce, J. Potoček