Jak dnes podle Bible a světových událostí čteš pro sebe i církev zvěsti o válkách, hladu, zemětřeseních a jiných znamení doby?

V těchto vážných otázkách se snažím číst znamení doby, tak jak k tomu vyzval Ježíš. Ze studia dějin vím, že se předpovězená znamení časů už mnohokrát projevila. V minulých staletích a tisíciletích se střídaly války a nejrůznější přírodní katastrofy, včetně hladomoru a zemětřesení. Kolik bylo v dějinách pronásledování pro víru, kolikrát povstaly národy proti národům? Je dnes válek a katastrof více než dříve? Země má mnohem více obyvatel a díky informačním technologiím se ještě týž den dozvídáme, co se kde ve světě stalo. Za vážnější znamení považuju spíše fakt, že žijeme v době, kdy je lidská civilizace poprvé schopna nukleárními zbraněmi kompletně zničit sama sebe a celou naši planetu. Druhé vážné znamení vidím v tom, že se lidská civilizace hromadně ničí tím, jak pod sebou řeže větev, na které sedí. Mám na mysli ničení životního prostředí, vody, ovzduší, půdy k pěstování plodin. Jako lidstvo tolik drancujeme Bohem stvořenou Zemi, že to nahání hrůzu a přináší otázky po možnostech života dalších generací. Je ještě vůbec příroda schopna regenerace?

Vážně beru i předpovědi v evangelijních apokalypsách o lidech, kteří si budou osobovat božskou autoritu a budou mnohé svádět na scestí. Mnoho lžimesiášů a lžiproroků už v dějinách přišlo a objevují se další. Předvádějí znamení a zázraky, aby zmátli a svedli na scestí. (Mk 13,21–23) Sem řadím relativizaci etických otázek, snahy o rozbití stvořitelských řádů, mezi které patří například rodina a pokusy o totalitní fungování jednobarevné společnosti. Naslouchám sociologům, filozofům, futurologům. Někdy mě jejich zjištění děsí a beru je jako znamení posledních časů i jako varování a výzvu k pokání a čekání na Krista. Po lidské stránce to s naší civilizací nevypadá dobře. Přesto se nesnažím předpovídat dobu Ježíšova příchodu. Nesedím přece v nebeském štábu a neurčuji den příchodu viditelného Božího království, který přijde nečekaně jako zloděj v noci.

Z Bible vím, že tam, kde se rozmáhá hřích, rozmáhá se také Boží milost. (Ř 5,20) Na to spoléhám! Každá světová, místní i osobní krize je vlastně zároveň jistým soudem a vede nás k pokání – ke změně smýšlení a následně i jednání. Také si uvědomuji, že na viditelný příchod Pána Ježíše a jeho království na tento svět se máme těšit. Nevím, co lidstvo a církev ještě čeká, ale chci žít ve víře, naději a lásce. A s Martinem Lutherem mohu povědět, že i kdybych věděl, že zítra přijde Ježíš a já dnes chtěl ještě zasadit strom, tak ho zasadím. Možná že znamení doby otevřou srdce mnohých pro evangelium a pro práci na zachování života na zemi a Bohem svěřené přírody.