• Hlavní stránka
  • Články
  • Archiv
  • iNform
    • Kalendář akcí CB
  • Audio
  • Pexeso
  • Předplatné
  • Kontakty

Aktuální tištěné číslo

  • PARALELNÍ SVĚTY - Kde žiju své skutečné já?

    2022–8

    Objednat Bránu

Podpořte nás!

Chtěli byste podpořit naši práci? Budeme rádi za jakýkoliv finanční příspěvek.

Číslo účtu: 1938904339/0800

Zpráva pro příjemce: Dar pro časopis BRÁNA

Poslechněte si Bránu

  • SMLOUVA - Velikonoční vítězství

    2022–4

Inzerce

V týdnu od 8. do 13. srpna proběhne v CB Hrádek letní biblická škola OPEN IT! pro mladé křesťany (16+). Pořádá ji Evangelikální teologický seminář spolu s Dorostovou unií a Odborem mládeže CB. Přednášet budou učitelé z ETS a další řečníci. Cílem je přiblížit Bibli mladým lidem tak, aby ji nečetli z povinnosti, ale s radostí. Podrobné informace a přihlášky najdete na webu ETS.

Rubriky

  • Téma
  • Slovo
  • Rozhovory
  • Reportáže
  • Rodina – příběhy
  • Věda
  • Hovory nad Biblí
  • Glosy
  • Ohlasy čtenářů
  • Kultura
  • iNform
  • Novinky
  • Ohlasy
  • Ježíš byl tesař
  • Diskuse
  • Svědectví
  • Akce
  • Svátosti
  • P.S.
  • Zápisník
  • Ekologický speciál
  • Inspirace
  • Video
  • Povídky
  • Povídky
  • Misie
  • Okamžiky
  • Válečný deník

  • Hlavní stránka
  • Články
  • Archiv
  • iNform
    • Kalendář akcí CB
  • Audio
  • Pexeso
  • Předplatné
  • Kontakty

Bible se vzkazem

Od Pavlína Břeňová 15. 3. 2020 Komentáře

Bibli, kterou jsem mu dala, si nechával u mne v kanceláři proto, aby se mohl vrátit do míst, kde cítil Boží přítomnost.

Petr chodil do nízkoprahového zařízení těsně před zavírací dobou, aby se zeptal, jaký jsem měla den. Usmíval se a nikdy si na nic nestěžoval. Společně jsme vedli debaty o víře, o Bohu a o životě s ním. Dala jsem mu Bibli, kterou si nosil daleko ode všech, sedl si do kouta a četl si. Pak ji zavřel, položil mi ji na stůl a odešel.

Byl čtvrtek, blížila se šestá hodina, Petr nepřišel. Asi má nějakou práci, tak mu to nevyšlo, řekla jsem si. Druhý den přijela policie, Petra naložila do služebního vozu a odvezla ho k výslechu. Kolem se šeptalo, že něco ukradl. Snad kolo ze sklepa nebo jen nějaké staré harampádí do sběrny.

Objevil se po pár dnech, neusmíval se, jen sklesle seděl. Začal vyprávět svůj příběh. Měl dva bratry a sestru. Otec matku surově bil a děti neměl rád. Petr od dětství nenáviděl místo, kde žil, a matku za to, že to vše mlčky trpěla. Sourozenci měli problémy, toulali se, kradli,a tak šli postupně do ústavní výchovy. Petr zůstal sám. Krást začal ze vzdoru, byl naštvaný na celý svět – za to, že neměl dětství, které si tak přál prožít jako jeho spolužáci. Ti se ve škole těšili na kroužek nebo společný výlet s rodiči a na něho čekalo jen pár facek, kopanců a nadávek.

Litoval, že udělal chybu, která mu zkomplikovala budoucnost – soud mu uložil vykonat obecně prospěšné práce, které však Petr bojkotoval. Soud mu tedy uložil výkon trestu odnětí svobody. Když pro něho přijela policie, křičel, prosil, plakal. Věděl, že ve vězení bude těžké obstát, protože v sobě neměl agresi, neuměl se vymezit, nebyl uvnitř zlý. Zastavil mne na schodech a ptal se: „Co mám dělat?“ Odpověděla jsem: „Přijmi odpovědnost sám za sebe a za to, co jsi udělal. Věř, že smysl je i ve zdánlivě nesmyslných věcech. Přijde čas, kdy poznáš, že to zlé, co se teď děje, bylo pro tvůj život to nejlepší, co Bůh přichystal.“

Z výkonu trestu mi od něho přišel dopis. Stála tam jediná věta: „Pozdrav pro tu, která změnila můj život.“ Petr po šesti měsících věznici opustil, odstěhoval se do Prahy a našel si ženu. Poslal mi fotografii svých dětí, psal o tom, jak je šťastný a vede dobrý a čestný život. Po čase jsem se dozvěděla, že díky kaplanovi, který do věznice docházel, pokračoval Petr v hledání smyslu života a uvěřil v Hospodina. Bibli, kterou jsem mu dala, si nechával u mne v kanceláři proto, aby se mohl vrátit do míst, kde cítil Boží přítomnost. Do míst, kde děti a mladí lidé sdílejí své bolesti a těžkosti. Do míst, kde ho nikdy nikdo neodmítl a dal mu pocítit, jak vzácný a důležitý jeho život je.

Petr loni na podzim zemřel. Měl rakovinu. Zemřel poklidně, smířený s lidmi okolo sebe. Dokázal odpustit svému otci i matce za nenaplněné dětství. Jeho žena mi přinesla Bibli, kterou jsem mu před lety dala. Uvnitř byl lístek se vzkazem: „Pavli, dej ji zase někomu jinému, ať mu dá taky naději.“

Pavlína Břeňová

pracovnice centra Naděje, Česká Třebová

Svědectví 2020-1: Kazatel je jenom člověk
Sdílet na facebooku Sdílet na Twitteru

Aktuální tištěné číslo

  • PARALELNÍ SVĚTY - Kde žiju své skutečné já?

    2022–8

    Objednat Bránu

Podpořte nás!

Chtěli byste podpořit naši práci? Budeme rádi za jakýkoliv finanční příspěvek.

Číslo účtu: 1938904339/0800

Zpráva pro příjemce: Dar pro časopis BRÁNA

Poslechněte si Bránu

  • SMLOUVA - Velikonoční vítězství

    2022–4

Inzerce

Rubriky

  • Téma
  • Slovo
  • Rozhovory
  • Reportáže
  • Rodina – příběhy
  • Věda
  • Hovory nad Biblí
  • Glosy
  • Ohlasy čtenářů
  • Kultura
  • iNform
  • Novinky
  • Ohlasy
  • Ježíš byl tesař
  • Diskuse
  • Svědectví
  • Akce
  • Svátosti
  • P.S.
  • Zápisník
  • Ekologický speciál
  • Inspirace
  • Video
  • Povídky
  • Povídky
  • Misie
  • Okamžiky
  • Válečný deník
  • Administrace

© 2017 Rever Magazine Theme.