Patrika znali všichni lidé z vyloučené lokality. Mluvili o něm, ale nikdo se o něj opravdově nikdy nezajímal. Vnímali ho jako postavu, kterou provází samé problémy a těžkosti. Jeho otec bojoval se závislostí na pervitinu, matka se snažila rodinu udržet a řešila finanční problémy prostitucí.

„Nikdy jsem si nemyslel, že během jednoho týdne ztratím úplně vše, co jsem léta budoval. Ráno jsem se modlil, aby to byl pouze zlý sen, ze kterého se probudím, aby nic z toho nebylo skutečné.“ S těmito slovy přišel do kanceláře pan Jindřich.

Začala se třást a plakat. „Máš hlad?“ zeptala jsem se. Neřekla ani slovo a plakala dál. 

Vraždy těl cizích lidí, jako by zároveň byly vraždou mé vlastní duše

Každý den stojí Daniel na startovní čáře nového začátku.

Ukázala mi fotografii nenarozeného dítěte z ultrazvuku, klekla si na zem a křičela bolestí, kterou cítila hluboko uvnitř svého srdce.

Bibli, kterou jsem mu dala, si nechával u mne v kanceláři proto, aby se mohl vrátit do míst, kde cítil Boží přítomnost.