Šli jsme pak spat na holou zemi, neb jsme počítali na překvapení od Srbů. Ale měli jsme pokoj až do rána. Noc pominula a jitro nastalo, já procitnu a mé vzpomínky jsou u mých drahých. Duše má se pozdvihuje ku Pánu u vroucí modlitbě.

Beru nádobu na vodu a jdu ke studni, abychom si uvařili kávu. Přinesu vodu, umyji se a tu přijde rozkaz, aby první švarm se vypravil opět do včerejší švarmlinie vše prohledat. Tedy bylo po všem vaření a my opět o hladu jdeme zpět. Našli jsme nějaké zbraně a ristunk a šli zpět do našeho ležení. Již z dáli jsme slyšeli volání, že máme rychle jít, aby nám ostatní neušli. Tak jsme se seřadili a šli zase dál do Srbska. Všudy vše vydrancováno, bez obyvatel, jen tu a tam nějaká stará žena neb muž. Ženy a děti jsou vevnitř země. Na cestě jeden zabitý od šrapnelu, ale tak zohaven, úzko o tom mluviti. Dále zase raněný do nohy leží oddán do milosti a nemilosti našeho vojska. Dále zase potkáváme svobodné ženy a muže, jež mají legitimace v rukou, kterou vysoko zdvihují nad hlavu. Jiní zase dávají bílé plátno na dřeva na důkaz, že se poddávají. Ach, zhouba veliká, Pane drahý, ukonči vše a dej nám pokoj.

Jdeme asi do 10 hodin a zůstáváme na jednom kopci odpočívati. Jsme svlečení, zutí a čekáme na uvařené jídlo. Já jsem hlad zahnal kouskem špeku a chleba, jenž jsem zdvihl v srbském dekunku. Jak bude dál? Jak Pán bude chtět. A to bude to nejlepší. Chci i nadále na Něho očekávati a on bude mou sílou.

Je odpoledne 13 hod. a my jsme právě poobědvali. Chutnalo nám výborně. Maso a polévka, ale chleba máme málo. Jednu veku čtyři muži. Nyní ale zastřelili Srby, jež zajali, a našli u nich schovaný jed. Srbové jsou ukrutní ku zajatým našim. Včera chytli jednoho hejtmana a prý jej za živa upekli. Jednoho vojáka zas rozsekali na kusy. Bylo by to smutné, dostati se do zajetí, lépe být hned zabitý. Naše vojska se soustřeďují dohromady, a až přijde ten den rozhodné bitvy, bude to strašné. Ale Pán mne bude síliti. Já jen nyní Jemu věřím, on mne slovem svým potěšuje na každý den. Nyní jsem četl slovo Boží u Ezechiele, o té živé vodě, vyplývající z trůnu Beránkova. I já jsem takovým zeleným stromkem, jehož kořeny jsou zasazeny u toho potoka, neboť mne Pán sílí zřejmě. Já cítím tu jeho přítomnost.

Byli jsme na tom místě až do 5. hodiny a pak jsme šli asi jednu hodinu, pak na jedné zahradě jsme se rozložili k nočnímu ubytování. Budeme-li ale pokojně odpočívati, nevím, půjdeme asi na stráže. Je to smutná podívaná vůkol, po krajinách hoří, tu zastřelený, tu oběšený, tu zase vedou dva zajatce, čtyři, tu tlupa žen s dětmi, tu celá karavana uprchlíků, vše hrozné divadlo. Vzduch prosycený kouřem, prachem a slunce žárné vysílá své paprsky, takže pro pot ani nevidíme. Po 5. hodině se mračí, bouře se ozývá, blesky křižují se, vše se připravuje na déšť. Byla by to milost, kdyby se trochu ten prach svlažil, aby cesta nám byla snadnější. Bouře byla veliká, prudký déšť. Ale že jsme byli pod celtou, tedy jsme nepromokli. Noc jsme měli pokojnou. Ve 4 hodiny jsme vstávali a dostali kávu, chleba, cvíbach. Potom jdeme zase ku předu.

Je neděle 16. srpna a my jdeme vpřed. Již z dáli slyšíme střelbu z děl. Dnes jsme jako stráž trénu. Vroucí modlitbou oddávám se Bohu a vím, že mne zachová. Těším se zase na slovo Boží. Až budu mít volnou chvilku, budu číst.

Je dnes neděle a já vzpomínám na neděli doma. Ach, kolik neděl ještě takto, ó Pane? Jdeme celý den od hodiny ráno a je již 7 hodin večer, a ještě nejsme na místě. Dopoledne jsme přec přišli na lidské příbytky, ustrašené tváře žen a dětí, nad jejichž hlavou často domek zapálí. Musil jsem zaplakat, když viděl jsem dítky, jak drží se své maminky za sukně a pláčí. Tatínky mají pryč. Již jsem dnes viděl, jak jedni manželé byli zajati a svázáni vedeni vojskem. Dva muži bratři, jeden se ženou. Oba byli zastřeleni a ubohá jejich žena na to patřila.

Odpoledne jdeme nepřetržitě bukovým lesem a není ho dosud konce. Slovo Boží bylo mi přec možno číst, při jednom odpočinku, četl jsem 2. kap. Přísloví. Zvlášť 8. verš mi byl ku požehnání. On cesty svatých svých ostříhá. To je jako balsám pro duši moji. Celý den je slyšeti střelbu z děl a kanónů. My jsme ani dnes do boje nepřišli. Co nám přinese den zítřejší?

Staň se vůle Tvá.