Jestli je naše doba něčím těhotná, pak především svévolí, s níž se někteří snaží ostatní přesvědčit, že si mohou vynutit právo na respekt a prosadit své rozum zotročující ideje. Je však zároveň těhotná i tím, že mnozí začínají hledat své skutečné kořeny.

Když jsem na počátku „osmičkového“ roku připomínal události, které naši zemi ovlivnily v minulosti, a přemýšlel, co přinese nový rok, netušil jsem, jak moc je naše doba těhotná změnami.

Od impulsu, který vedl ke geopolitickým změnám – zejména v Evropě –, uplynulo třicet let. Generace tehdy mladých „revolucionářů“ dozrála a zestárla. Někteří si naplnili sny, jiní neuspěli a propadli se. Mnoho jich zahořklo. Jiní začali budovat světlou budoucnost, do níž chtějí ostatní násilně vtáhnout. Společnost kdysi ne příliš materiálně zdatná, avšak plná naděje na duchovní obrození se postupně proměňovala v materiálně bohatou, ale duchovně nebohou. Poctivou víru mnohde vystřídala komerční pověra. Pravda se zaměnila za politickou korektnost. Přirozený řád věcí se zahalil do nové ideologie, která zpochybňuje, že muž je mužem, žena ženou a že jen muž a žena spolu mohou mít přirozenou cestou dítě. Napadá mě, jestli nejde jen o moderní babylonské pomatení, přesněji o pomatení zdravého rozumu?!

Jestli je naše doba něčím těhotná, pak především svévolí, s níž se někteří snaží ostatní přesvědčit, že si mohou vynutit právo na respekt a prosadit své rozum zotročující ideje. Je však zároveň těhotná i tím, že mnozí začínají hledat své skutečné kořeny. Zdá se, že doba nových revolucí už opět neodbytně rozráží dveře našich domovů…

Proto i dnes, tak jako kdysi, se utěšuji prověřenou zkušeností: „Pravda Boží, byť na kratičký čas snad poražena bývá, nakonec přeci jen slavně vítězí!“ Příteli, jak je to s námi: hoří naše srdce pro politickou korektnost, nebo spíše pro Boží pravdu? Za co bychom raději pokládali svůj život, kdyby došlo na lámání chleba?