Členů skupiny SouZnění (Adéla Bischofová, Věra Matulíková, Petr Šťastný, Daniel Matulík, Tomáš Knotek) se ptala se Eva Čejchanová

Skupinu SouZnění znají lidí v CB hlavně jako hudební skupinu doprovázející bohoslužby. Jak byste se sami co nejvýstižněji definovali?

Věra: Přesně takhle: jako hudební skupinu doprovázející bohoslužby. (úsměv) To byl důvod, proč jsme se dali původně dohromady. A snaha co nejlíp doprovázet společný zpěv nám zůstala jako hlavní priorita.

Dan: Po hudební stránce nás vystihují dvě oblasti, kterým věnujeme nejvíc času: Zpíváme Hospodinu píseň novou. Během těch dvou let jsme pro účely bohoslužeb složili písně, ze kterých se pak stalo naše první album. A tím se z nás, jako vedlejší produkt, stala taky trochu koncertní kapela… Ale taky zpíváme Hospodinu píseň starou. Já osobně miluju staré kancionálovky, jejich melodie i texty. Akorát místo varhanního doprovodu je hrajeme v moderní podobně, s naším zvukem. Při každé bohoslužbě se snažíme zařadit aspoň jednu takhle upravenou písničku. Chtěl bych, aby tahle bohatá hudební tradice naší církve zůstala živá, tak snad tomu trochu pomáháme.

V polovině května se v Praze konal mimořádný koncert k vydání vašeho debutového alba Vím, že tam jsi. Čím jste na koncertě album představili?

Dan: Na Soukenické jsme jako kapela doma. I náš název na tento sbor odkazuje: jsme ta hudba, která ZNÍ na SOUkenické, proto SouZnění. Na koncertech (nebo večerech chval, jak kdo preferuje) hrajeme téměř výhradně své vlastní písničky. Takže když jsme měli hotové album, přišlo nám samozřejmé domluvit na Soukenické, že ho „uvedeme do společnosti“ na naší domácí scéně.

Splnil koncert vaše očekávání?

Adéla: Spíš než o splněných očekáváních by v našem případě stálo za to mluvit o splněných přáních, protože bychom přáli všem muzikantům a autorům nových křesťanských písní, aby měli ve svých sborech tak velkou podporu, jakou máme my na Soukenické. Složit, natočit a vydat byť jedinou novou píseň znamená velkou investici času, energie a peněz. A aby to celé k něčemu bylo, je k tomu potřeba zájem sboru naučit se novou melodii a text. Jestli naše koncerty dokážou namotivovat jednoho autora, aby složil jednu novou dobrou křesťanskou píseň, pak si budeme moct odškrtnout, že naše přání koncert splnil.

Vlajkovou lodí alba bude zřejmě jeho stejnojmenná skladba. Písně jsou pojaty jako modlitby. Co je poselstvím, které jste chtěli tímto albem předat lidem?

Adéla: Když jsme vybírali název alba, věděli jsme, že Vím, že tam jsi je vlastně docela provokativní název. Leckdo totiž může mít problém se slovem „vím“, protože nemá žádný hmatatelný důkaz existence Boha, někdo další s „tam“ vzhledem k tomu, že věříme v Boží přítomnost zde mezi námi. Ale chtěli jsme vybrat takový název, který má svou sílu a zároveň obsahuje trochu víc vrstev.

Dan: Snažili jsme se o pestrost v rámci hudebního uchopení, ale i u témat a forem textů. Takže album obsahuje písně, které lze označit jako modlitby, ale i svým způsobem výkladové písně na konkrétní biblická témata. Nemáme prvoplánové poselství, které bychom se snažili předat. V první řadě je inspirace, která přichází – a s ní pracujeme. Někdy zajímavé místo v Bibli, jindy neotřelý teologický podnět, ale také třeba silný životní moment. Spojujícím prvkem je to, že něco upoutá naši pozornost a řekne si o to, abychom tomu věnovali čas. To máme asi všichni v kapele stejné. V té druhé řadě ale už zde figurují naše znalosti, zkušenosti a řemeslné dovednosti, kterými onu inspiraci směřujeme pokud možno k srozumitelnému výsledku. U textů, které jsem psal já, jsem si stanovil pár podmínek, kterých jsem se chtěl držet. Například jsem chtěl, aby každá píseň měla téma, aby to nebyl jen soubor náhodně seřazených duchovně znějících frází. Snažil jsem se vyhnout všem profláklým klišé českého worshipu, takže žádné „Krále králů, Pány pánů, Bohy bohů, Vítěze vítězů“ od nás neuslyšíte (resp. Král tam párkrát je, ale vždycky v na první pohled zřetelném kontextu). A také jsou všechny naše texty genderově neutrální, protože jsem nechtěl nechat Adélu zpívat „jsem rád, že jsem tvůj“ a podobně.

Co pro skupinu vydání debutového alba znamená?

Adéla: Tohle album je pro mě osobně první zkušenost s tvořením a nahráváním nové hudby vůbec, a co jsem se na tom velmi rychle naučila je, že taková tvůrčí činnost má jednu zrádnou vlastnost: nemusí být nikdy hotová. Pořád je co upravovat, měnit, dolaďovat... Že se nám teď podařilo album vydat, je taková pomyslná čára za deseti písničkami, které vypouštíme do světa a necháváme je, aby si už žily vlastním životem a aby si k nim kdokoli našel cestu.

Věra: Je to pro nás radost a zároveň taky velká úleva, že už se tím nemusíme zabývat.

Hrajete vlastní tvorbu. Jak u vás skladby vznikají a kdo je největší tvořivec skupiny?

Dan: Některé skladby vznikají rychle a s lehkostí, jiné ve stresu, kdy Adéla nahrává první sloku a ve vedlejší místnosti dopisujeme refrén. Dostali jsme od Libora Duchka několik textů ke zhudebnění. Někdy jsme měli písničku nazpívanou svahilsky (tak se říká mezi muzikanty takové té pseudoangličtině), kde jsme měli jasně definované fráze zpěvu včetně akcentů a délky samohlásek a museli se do toho vejít s češtinou. Jindy jsme měli hotovou hudbu a hrubý návrh textu a museli jsme vytvořit melodii, která vyhoví jak slovům, tak rytmu a harmonii.

Petr: Jednotícím prvkem je ale to, že ať už prvotní nápad přinese kdokoli, pracujeme na tom jako na společném díle. Navzájem se ovlivňujeme, učíme se hledat způsob hudebního vyjadřování, který bude vlastní nám všem. Kdyby to neznělo jako laciný vtip, dalo by se říct, že tvoříme v souznění.

Jaké máte plány do budoucna?

Věra: Když jsme spolu hráli před dvěma lety poprvé, nenapadlo by mě, že dnes budeme mít vydané album vlastních písní. A už vůbec ne, že budeme dostávat víc nabídek na hraní, než kolik můžeme přijmout. Rozhodně z toho máme radost! Ale vznikli jsme proto, abychom doprovázeli společný zpěv při bohoslužbách. Naším jediným plánem do budoucna je odvádět tuhle práci, jak nejlíp umíme, aby se lidem v kostele s námi dobře zpívalo. Cokoli navíc je bonus.