Pevnou skálu na Zemi nehledejte

Ježíš říká, abychom jako rozvážní lidé stavěli své domy na skále. Vzít to doslova, vypadá to jednoduše a logicky – vybrat si pevnou skálu a na ní stavět. Ale tak jednoduché to není. 

Kdybychom sledovali celou Zemi, zjistíme, že otřesy země jsou každodenním úkazem. Slabších záchvěvů bychom napočítali každý den až tisíce. Předpovídat zemětřesení se dá paradoxně jednoduše, když nebudeme mít velké nároky na přesnost: je skoro jisté, že se v určitém okamžiku někde zatřese zem – a toho někdy s oblibou využívají šarlatáni, aby svým slovům dodali falešnou váhu. Složitější už je určit, kde otřes udeří a s jakou silou.

Naprostá většina velkých otřesů se odehrává v místech, kde se setkávají desky zemské kůry. Ty se po sobě posouvají, část zemského povrchu mizí v hlubinách, aby se na jiném místě naopak ze spodních vrstev, ze žhavého magmatu, vynořila budoucí nová část zemské kůry. Desky se pohybují podobnou rychlostí, jako nám lidem rostou nehty. Nejde jim to však zdaleka tak hladce. Horniny jsou plné nerovností, které o sebe v hloubce pod povrchem zadrhávají, což se může projevit různě častými a různě silnými otřesy, které putují k povrchu v tzv. zemětřesných vlnách. O něco rychleji postupuje podélná vlna, která nemá ničivé účinky, zato ji někteří lidé mohou slyšet. Mnohem častěji ji však slyší nebo cítí zvířata a stihnou se na poslední chvíli přemístit, než z hlubin dorazí vlna příčná. Ta zemským povrchem už zatřese – a podle své síly zatřese i se vším, co je na povrchu. I kdyby se podařilo sestrojit varovný systém, který by upozornil na blížící se zemětřesení, nebudeme na tom o mnoho lépe než ta zvířata: sami můžeme utéci do bezpečí, ale domy nepřestěhujeme. Kdo si zakládá na majetku, toho zemětřesení zasáhne citelněji.

Typickými oblastmi styku desek zemské kůry jsou např. Tichomoří nebo Středomoří. Vzácně se ale země třese i uvnitř desek a jedna z těchto výjimečných oblastí se nachází v západních Čechách. Zdrojem zdejších otřesů jsou pohyby právě skalní hmoty podél zlomů v hloubce několika kilometrů. Tzv. vnitrodeskové otřesy bývají záludné v tom, že přesně nevíme, kde všude se ukrývají zlomy a které z nich se hýbou. Na přelomu 19. a 20. stol. zaznamenali zemětřesení na Kraslicku a podezření padlo na mohutný mariánskolázeňský zlom, ale o sto let později se ukázalo, že ohniska zdejších otřesů leží na Chebsku ve zcela jiných, dosud neznámých zlomech. Paradoxně ale tam, kde se zem třese slabě a často, bývá situace „bezpečnější“ než v místech, kde se dlouhou dobu neděje vůbec nic.

Zemská kůra, ale zdaleka nejen ona, je v neustálém pohybu, takové jsou zákony Božího stvoření. Jestliže hledáme pravou jistotu, žádná pozemská skála nám ji nabídnout nemůže. Pevný příbytek může stát jedině na Božích základech.