Velmi zajímavé je pak číst narážky na kalich, chléb a víno, kterých je v Žalmech a prorocích celá řada. Vždy nám to něco dalšího o Večeři Páně prozradí.

Základem našeho slavení Večeře Páně je příběh, který Hospodin utváří od počátku světa a směřuje ho v Kristu a skrze Krista až do svého Království, které pro nás připravil. Jdeme-li k Večeři Páně, jsme součástí tohoto velkopříběhu. Večeře Páně ovšem není jen výsledkem Ježíšovy tvořivosti. Celý příběh spásy zapsaný v Bibli je protkán střípky toho, co se děje při Večeři Páně.

Při četbě Písma je dobré zpozornět vždy, když jde o jídlo. Není totiž jídlo jako jídlo. Třeba když se praotec Abraham vracel z úspěšné noční záchranné akce, kdy se mu podařilo osvobodit svého synovce Lota, vítal ho Hospodinův velekněz Malkísedech. S ním oslavil vítězství nad viditelnými i neviditelnými mocnostmi tak, že předložil chléb a víno. (Ge 14,18–20) Apoštol Pavel pak v dopise Židům tohoto velekněze připodobňuje ke Kristu.

Asi nejzřetelnějším „večeřopánovým“ příběhem je klíčová událost židovských dějin, exodus z Egypta. Při samotném vyjití měli Izraelci slavit hod beránka, jehož krev na veřejích domu je ochránila před Hospodinovým soudem. „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa,“ říká Jan o Ježíši. (J 1,29) A měli pak jíst nekvašené chleby, protože v chvatu opouštěli starý život. A Bůh jim dal na poušti jiný pokrm než ten egyptský. Dal jim chléb z nebe, manu, o které Ježíš nakonec říká, že pravým chlebem je on sám. (Ex 16; J 6,26–59) A vrcholem příběhu je uzavření Smlouvy na Sinaji, které izraelští starší oslavili s Hospodinem tím, že „jedli a pili“. (Ex 24,6–11)

Velmi zajímavé je pak číst narážky na kalich, chléb a víno, kterých je v Žalmech a prorocích celá řada. Vždy nám to něco dalšího o Večeři Páně prozradí.

Samostatnou kapitolou je ovšem Večeře Páně v Novém Zákoně. Ne až při poslední večeři, ale neustále Ježíš zvěstoval, že je náš Spasitel. Podivnou situaci s nedostatkem vína na svatbě v Káni Galilejské Jan okomentoval slovy, že Ježíš učinil první znamení a učedníci v něj uvěřili. Znamení vína, tedy jeho krve, která zpečeťuje novou smlouvu.

Do sevřených řad výběrové církve zvláštním způsobem zasahuje příběh o nasycení zástupů. (Mt 14,13–21; J 6,4–14) Tam už přímo čteme „večeřopánovou“ formulaci: vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával. Komu? Komukoli, kdo tam byl a měl hlad!

A vzápětí slyšíme Ježíšovu getsemanskou prosbu, aby od něho Otec odňal ten kalich. Neodňal! A Ježíš vypil Boží soud nad člověkem až do dna. Spolu s temnou atmosférou při samotné poslední večeři vysvítá, jak vysoká je cena našeho života.

Ale příběh pokračuje. Po Ježíšově vzkříšení je tu opět lámání chleba, díky kterému dva učedníci u Emauz poznali Pána. S učedníky pak Ježíš na břehu jezera oslavil rozbřesk nového dne u „snídaně Páně“ (J 21).

A právě lámání chleba bylo náplní domácích skupinek a setkávání první církve po Letnicích. (Sk 2,43.46;20,7–12) A nakonec hraje lámání chleba, opět s komentářem „vzal chléb, vzdal díky“, klíčovou roli při záchraně cestujících při Pavlově deportaci do Říma. (Sk 27,33–36)

Je krásné sledovat, jak rozmanitý a vše přesahující je příběh naší spásy v Kristu Ježíši!