Rozhovor s Kateřinou Hodecovou, šéfredaktorkou Rádia7

Jak dlouho v Rádiu 7 pracujete?

Čtyřiadvacet let. Přišla jsem čtyři roky po založení rádia.

Co se za tu dobu změnilo?

Úplně všechno. Když jsem nastupovala, vyráběli jsme tři čtvrtě hodiny programu denně, teď dvanáct hodin. Bylo nás skoro stejně jako dnes, ale všechno jsme psali, měli jsme daleko méně externích spolupracovníků a měli jsme pocit, že jsme strašně vytížení.

Ale ono to tak mohlo být, technika je dneska úplně jinde.

Určitě. Já jsem začínala ještě na těch dvou velkých kotoučových magnetofonech a pásky se stříhaly a slepovaly fyzicky. Měli jsme mezi sebou takové mistry, že dokázali po písmenkách slepit slovo. Během let se ta práce neskutečně zrychlila. Ale stejně to stojí na lidech, kteří jsou ochotni přijet, vydat svědectví, hostovat v nějakém pořadu.

Čím vás rádio dostalo a čím vás drží?

Rádio má to kouzlo, že je pravdivé. Pozná se, jestli víte, o čem mluvíte. Člověk nemůže žvanit. Je to slyšet, rádio to nemilosrdně odhalí. Vysílání je odstřihnuté od vizuální stránky a posluchač je odkázaný jen na hlas a vnímá ho úplně jinak. Ta pravdivost a osobitost projevu je něco velmi cenného. Jsem ráda, že nejsme vizuální médium.

Navíc je to o Bohu...

Za mikrofonem se někdy dějí zázraky. Jdete tam se třemi poznámkami a najednou vám Bůh v ten okamžik pro tu chvíli dá, že se téma rozvine, říkáte věci, které vás v tu chvíli napadají a rozumíte tomu, že to není z vás – že byste to nevymysleli. A tudíž se v tomto ani nepřipravili. Ale zároveň je důležité mít pokoru a nepodcenit přípravu. Člověk musí vyvážit dva v jednom – poctivě s připravit, a zároveň být připraven tu přípravu úplně odhodit, protože se v jednu chvíli může začít dít to SLOVO. Jak říkávali proroci „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo...“. Chvíle, kdy je jasné, že se něco děje, to je úžasný pel vysílání.

Vnímají to tak i posluchači?

Věřím, že ano. Náš bývalý ředitel poté, co se nezachoval záznam jednoho extra povedeného pořadu, kdy se toto NĚCO dělo, řekl: „To je pro tu chvíli, v ten okamžik, pro ty lidi. To nemá být konzerva do budoucna.“ Někdy to tak je. Z nemyslitelných důvodů se něco nepodaří nahrát, a přitom to bylo ONO.

Třeba si to Bůh dál používá, jen tam není ta zpětná vazba, takže vy nevíte, kde.

Zpětná vazba – to je téma (úsměv). Ale abych nebyla nevděčná – v poslední době nám lidé hodně píší. Ať v té pozitivní vazbě, nebo negativní. Snažíme se s nimi víc komunikovat, jde to do hloubky, Za to jsem vděčná. Na druhou stranu máme pořád spoustu pořadů, které jsou stahované, ale reakce jsou minimální.

Děláte čtyřicet šest pořadů týdně – je docela nářez. Jak to zvládáte?

Je to tak a zvládat to není snadné. Snažíme se budovat předstih. Někdy to jde, někdy ne. Rádio našeho typu nemůže dělat redakční tým – nás je tady dvanáct, z čehož jsou tři technici a dvě kolegyně na administrativu a ekonomiku a zbytek jsou redaktoři. Každý redaktor je zároveň moderátor a základní technik, co si v terénu natočí, to si většinou i stříhá. Velká část zdrojů a práce je v externistech, ve spolupracovnících z různých církví, kteří pomáhají nahodile, nebo i pravidelně. Dost se například soustředíme na svědectví a vysíláme je v různých podobách v několika pořadech. Tohle bychom nebyli schopni pokrýt z vlastních sil – je to neustálé natáčení, ježdění, práce v terénu.

Máte hodně dobrovolníků ochotných pracovat? Nejmladšímu může být podle fotky ve vašem zpravodaji tak deset …

Ano, naštěstí máme velký rozptyl kolegů (úsměv).

benjamínek redakce - hudební redaktor Štěpán Matuška

Které pořady jsou vlajkovými loděmi vysílání?

Zmínila bych dva. Pořad Světem Bible vysíláme od úplných začátků TWR vždy v pondělí, středu a v pátek od devíti večer a chtěli bychom to rozšířit na každodenní pořad. Je to systematické studium Bible, kniha za knihou. Navzdory tomu, jak je to starý pořad, má nebývalý počet stažení a reakcí. Lidi to pořád oslovuje a tady se osvědčuje to, že Bible je skutečně nadčasová. Pořad jede v pětiletých cyklech, tak si spočítejte, kolikrát už jsme to vysílali - a pořád to má výrazný podíl. Druhou „vlajkovou lodí“ je pořad Na sobotní frekvenci Proglasu vysílaný v sobotu ráno zároveň na Rádiu 7 a na Proglasu. Tam zveme lidi, kteří podle našeho mínění stojí za to, protože mají osobité svědectví na cestě s Bohem nebo k Bohu. Chceme posluchače povzbuzovat, aby do vztahu s Bohem šli naplno. Bolest dnešní církve podle mě je v té naší polovičatosti. Na jedné straně to myslíme vážně, na druhé se nechceme plně dát k dispozici, protože máme strach ze ztráty svých dočasných jistot.

Koho vaše vysílání nejvíc oslovuje?

Hodně se v souvislosti s oslovením skupiny lidí médii mluví o cílové skupině. Nemyslím si, že znát cílovou skupinu je pro práci to úplně stěžejní. Stěžejní je, mít co říct. Máme zkušenost, že pořady pro ženy poslouchají i muži a pořady pro děti poslouchají i staří. Kříží se to a Duch Boží lidi zastavuje u věcí, které jsou potřeba. Takže to nechci podceňovat, ale ani to nepřeceňuji. Vždycky myslíme na lidi, ke kterým asi tak mluvíme, ale zároveň musíme mít – ať už u moderování, nebo u přípravy pořadů – na mysli lidi, kteří náhodou kolem rádia jdou nebo si ho pustí. To klade velký tlak na to, aby člověk byl srozumitelný a smysluplný. Máme takové heslo: „Raději budeme dobře hrát, než špatně mluvit,“ ale pořád se zdá, že toho slova je dost, a musíme vysílání ředit (úsměv).

Slovenská redakce vysílání Rádia 7 má zase víc hudby, tak se to doplňuje.

Ano. Ale do budoucna plánujeme naplnit celý vysílací časový prostor a vysílat samostatně. Pro nás by to znamenalo přidat několik mluvených pořadů a vysílání více naplnit hudbou.

Zájem posluchačů o vaši práci potvrzuje i to, že ji kompletně financují ze svých darů. To je dennodenní závislost na Bohu…

Přesně tak, a je to zdravé. To nás udržuje v ostražitosti a vděčnosti. Celé to stojí na modlitbách. Dnes a denně se společně modlíme, i v čase nad pracovní dobu a pravidelnou polední modlitbu se nás schází čím dál víc. Modlíme se za rozšíření práce Rádia 7 na celodenní vysílání, za nové spolupracovníky… Tady totiž vůbec není jednoduché pracovat. Je to vnitřně i časově náročné.

Když žijete ze dne na den, máte nějaké vize do budoucna?

Já mám strašně moc vizí (smích). Hlavně v souvislosti s rozšířeným vysíláním. Jako jedinou překážku vnímáme to, že máme málo týmových lidí, potřebujeme minimálně dva (lépe tři) lidi na plný úvazek. Kdybychom neměli peníze, tak to neřešíme, do toho bychom šli. Máme letité zkušenosti, že Pán Bůh chce, abychom udělali ve víře první krok, a On se přizná. Lidi jsou problém. Musíme je zapracovat a naučit celou řadu souvislostí a to není úplně jednoduché. Ráda bych, abychom byli větším a lepším nástrojem pro zvěstování evangelia. V té nejširší formě. Abychom byli pro lidi natolik relevantní, aby pak třeba řekli své sousedce: „Hele, já ti neumím poradit, ale když si poslechneš tento pořad, tak tam bývají docela praktické rady pro život.“ Nebo „Tady ti vysvětlí, co já neumím, ohledně Kristova zmrtvýchvstání.“

A další vize?

Že budeme mít hodně krajánků, které vybavíme nejzákladnějším vybavením, aby mohli nahrávat rozhovory nebo reportáže, sestříhat to v základním módu a odeslat to k nám do studia. Ráda bych, aby to byli lidé, kteří tomu věnují třeba den v týdnu, abychom tak měli z toho místa pravidelné příspěvky. Abychom byli aktuální pro lidi, kteří žijí třeba v Prachaticích. Protože pořád působí zvláštně přitažlivě, když paní Nováková od vedle má svědectví, to si to pak i nevěřící poslechnou. Věřím, že by se pak rádio dostalo pod kůži více lidem. A taky aby sem chodili různí stážisté, kteří by se na rok zapojili do chodu rádia, které to naučíme, kteří tu získají základní pracovní návyky, ale zároveň se naučí cosi o misii, o službě Bohu, o práci jako takové. O tom, že je potřeba hlavně pracovat sám na sobě, aby člověk měl co dávat. Když jen tlumočí cizí myšlenky, tak to neutají. Možná v první půlhodině, ale pak už to bude slyšet. Co by se tady stážisté naučili, to by pak využili i v jiné práci.

Rádio 7

Společný projekt česko-slovenského internetového a satelitního křesťanského vysílání, na kterém se podílejí česká společnost TWR-CZ a slovenská TWR-Media.

Program nabízí živé vysílání 24 hodin denně. Každá ze společností TWR-CZ a TWR-Media zajišťuje 12 hodin vysílání Rádia 7 denně. Tým TWR-CZ plně odpovídá za obsah českého vysílání. Česká redakce klade důraz na mluvené slovo, a to především na sdělení biblického poselství. K poslechu ZDE

Vidíte v rozhlasovém vysílání ještě další potenciály?

Určitě. Především je to možnost dostat se tam, kam to osobně jde těžko. Ke všem lidem z nějakého důvodu izolovaným, osamělým, nemocným, zklamaným. Je to příležitost a zároveň svoboda – každý totiž může rozhodnout, jestli to bude nebo nebude poslouchat. Tím, že nad přístrojem mají navrch a mohou ho kdykoli vypnout, poslouchají jako nezúčastnění posluchači. Ale jak jsme mluvili o té síle poselství hlasu, o síle slova. To může v člověku pracovat a on se pak k tomu může kdykoliv vrátit do archivu nebo si o pořad napsat. Je to způsob zvěstování evangelia, který církev ještě plně nevyužívá. A moc bych chtěla, aby využívala. Aby se rozhlas stal nástrojem církve. Rozhodně bych nerada, abychom byli vnímáni, jako že my od církve něco chceme. Jenom církev zveme k tomu, aby dostala své poselství kousek dál.

Základ práce TWR - společná modlitba

TWR-CZ, které je spolu se slovenským TWR-Media provozovatelem projektu Rádia 7, spolupracuje i s Rádiem Proglas. Kolik křesťanských rádií v České republice působí?

Je adventistické AWRádio, ale to je víceméně hudební. S Proglasem spolupracujeme od jeho začátku, to už je víc než dvaadvacet let. A jedno rádio měl v Benešově u Prahy pan Zoch, coutry zpěvák a křesťan, ale to z nějakých důvodů zaniklo. O jiných nevím, tedy kromě náboženské redakce Českého rozhlasu.

Motto rádia je: Rádio, které nemyslí za vás. Je to pravda. Kde to vzniklo?
To je tady už od úplného začátku. Asi rok před spuštěním Rádia 7 jsme se v té tvůrčí přípravné práci vzácně shodli na tom, že nechceme dávat takové ty „osvědčené“ rady, ale že chceme, aby nám lidi říkali, co si myslí a proč. Je zajímavé, že jsme zjistili, že česká společnost ve většině neumí diskutovat. Umí trumfovat argumenty, ale neumí říct, proč si to myslí, protože to často jen někde slyšeli, ale vlastní zkušenost v tom není. A pokud jsou věroučné věci přejaté bez vlastního promyšlení a přijetí, jsou v zásadě velmi křehké. Takže se celou dobu učíme s lidmi v lásce debatovat a hledat s nimi kořeny toho, proč si myslí, co si myslí, a dáváme to do souvislostí. Neznamená to, že nevysíláme biblická vyučování, ale dáváme pozor na to, aby se v nich jenom neříkala dogmata. Ale abychom ukazovali na to, co z čeho vyplývá, kam to směřuje, jaké to má důsledky, ale také z čeho to roste.

Kde čerpáte víc? Nosíte si víru z práce domů, nebo z domu do práce?
Samozřejmě se to prolíná, ale já jsem člověk, který ke svému životu potřebuje čas v tichu. Pro čas doma i v rádiu.

Takže z domu. I když v rozhlase je také ticho – je to práce o samotě.

To ano, pracuje se v tichu, ale většinou se pracuje už s nějakým ovocem, ke kterému jste došla. Proto je důležité, aby naši redaktoři při vší té vytíženosti alespoň jednou, dvakrát za rok navštěvovali nějaké konference, semináře anebo měli svůj delší čas v tichu – ne pracovně, ale jako účastníci, kteří tam mohou načerpat a růst. Pro víru je důležité být s Bohem o samotě. Už nějakou dobu se věnuji duchovním cvičením a to je pro mě velmi vzácný čas. Kdy biblické úryvky nezpracovávám pro nějaký užitek, ale jenom JSEM nad Biblí a nahlížím ten biblický text. Je to pro mě neskutečně obohacující, protože právě tam se pro mě děje nějaký posun, vnitřní proměna.

Mají Vaše duchovní cvičení stejnou formu jako katolické exercicie?

Mě k tomu přivedl jeden jezuita, ke kterému jsem nejprve na duchovní cvičení sama jezdila a který mě potom nabídl, že mě „vyučí“, abych mohla dávat duchovní cvičení i já, protože se najednou ukázalo, že mnoha protestantům tento způsob zbožnosti chybí. A přitom se nemohou přidat cele tak jak to je v té katolické formě. Takže je to velmi podobné s některými upravenými detaily. Prošla jsem měsíční exercicie v klášteře, pak jsem pod vedením asi troje vedla, a pak mě vyslali do služby protestantům. I když nejsem já na exerciciích, ale sloužím na nich druhým, stejně je to pro mě hluboký zážitek načerpání. Tam se setkávám s Bohem a tam také zblízka vidím, jak Bůh s člověkem jedná, když si udělá čas nad Biblí v čeká na Boží projev a vedení.

Ptala se Eva Čejchanová, foto: redakce Brána