Daniel Raus, novinář a publicista

Neumím porovnat Miladu Horákovou a Donalda Trumpa. Tak alespoň pár poznámek. Pro mě Milada Horáková neprohrála, ale zvítězila. Prohráli komunisti, kteří ztratili poslední kredit, pokud nějaký ještě měli.

Dovolím si drobné porovnání s Rudolfem Slánským, komunistou, kterého jeho nejbližší soudruzi poslali na šibenici. Milada Horáková byla zavražděna (nikoli popravena) v roce 1950, tedy v čase, kdy Slánský šéfoval partaji. Slánský se podílel na rozpoutání teroru, který jeho samotného semlel. Popraven byl o dva roky později. Léta jsem pracoval s Jiřím Ješem, který právě tehdy seděl za mřížemi na Pankráci. Dobře si pamatoval ono ráno. Slánský šel na popraviště a na celý dvůr vykřikoval: „Ať žije KSČ, ať žije Sovětský svaz!“ Podle Jiřího Ješe do poslední chvíle doufal, že dostane milost. Byl ochoten se takhle sklonit a ponížit. Nemůžu si pomoct: Milada Horáková je vítěz.

Donald Trump prohrál náročné volby v podmínkách korony. Poslední slovo mají v Americe volitelé vyslaní jednotlivými státy. Trump nikdy netvrdil, že vyhrál na počet hlasů (popular vote) a nikdy neřekl, že neuzná rozhodnutí volitelů. Tím ho nechci omlouvat, americký systém mu ale umožňuje bojovat do poslední chvíle.

Trump vlastně není politik, je to bavič v nekonečné reality show. Jeho scénář s prohrou nepočítal, tak se drží původního. Až odejde, usedne v Bílém době Joe Biden – po mnoha letech bude prezidentem křesťan, který sedí každou neděli v kostele. Proč tedy tolik amerických evangelikálů volí Trumpa? To je velmi zajímavá a složitá otázka, jež se zdá být z evropského pohledu až nepochopitelná. Možná téma na jinou debatu.

Daniel Kvasnička, kazatel CB v Litomyšli, fotograf, grafik

Kdo sledoval kampaň před volbami a následný výkon vlády Donalda Trumpa, musel si přece dávno odpovědět. Jsem přesvědčen, že mandát tohoto prezidenta byl především výsledkem poměrů v USA, takže by nás to nemělo udivovat. Odmítání odchodu tyto tendence jen posiluje, to zdaleka ještě není konec. Pro nás evangelikály je to příležitost zamyslet se sami nad sebou, nad svým zjednodušeným viděním světa, nad velikášstvím a omezeným viděním.

Moji přátelé ze Států říkali, že Trump přece plní volební sliby, že miluje Izrael a podobně. Úplně stejně ani my Češi nerozlišujeme mezi teologií a politikou a jsme schopni přehlédnout výrazné charakterové a systémové vady. Nevidíme například masivní zbrojní dodávky výměnou za mírové smlouvy s arabskými zeměmi. Mohu se mýlit, ale opravdu objektivní odpověď na danou otázku bychom dostali od psychiatrů a psychologů, kdyby někdy mohli pana Trumpa vyšetřit.

Pro mne je velice zajímavé, že odpovídám na otázku pro časopis své církve, která má bohatou minulost v neschopnosti odejít z místa a přenechat jej jinému s důvěrou v Boží moc. Vymysleli jsme paragraf v Řádu, aby bylo kazatele možné nějak přinutit. My máme máslo na hlavě! To my máme spasitelské chápání moci a vedlejší zájmy. Nejen kazatelé, ale i sbory slibují hory doly a opak bývá pravdou. A právě sbory mají podobný problém, zvláště některé, rozloučit se taktně a slušně s dlouholetým či mladým a nezkušeným kazatelem. Takže co si budeme povídat, my sami máme problém! A to nejen pro to mlčení ke kampani, výkonu vlády a neodcházení pana Trumpa, našich politiků, prezidenta či premiéra. Ať je nám Bůh milostiv!

Bronislav Matulík, kazatel, šéfredaktor časopisu BRÁNA

V souvislosti s Horákovou, Trumpem a s jejich odcházením myslím na Josepha Ratzingera, který jako druhý papež v dějinách dobrovolně odešel ze své funkce. „Poté, co jsem opakovaně zpytoval své svědomí před Bohem, došel jsem k jistotě, že mé síly kvůli pokročilému věku už nejsou vyhovující pro adekvátní výkon úřadu,“ řekl emeritní papež Benedikt XVI.

Tak tedy odchod z funkce se týká svědomí člověka. Alespoň v případě Milady Horákové tomu tak bylo. A také charakteru, dodávám. Ale zřejmě se týká i zdravého rozumu. Vzpomínám si na bratra Bohumila Kejře, křesťana, právníka, mnohaletého vedoucího kanceláře Rady Církve bratrské, dirigenta Spojeného mužského sboru a staršího v CB na Vinohradech. Když dovršil věk šedesáti let, rozhodl se odejít ze staršovstva a předat i dirigentskou taktovku. Když ho přemlouvali, aby to nedělal, řekl, že teď ještě ví, že má odejít, později by to už vědět nemusel.

No, já mám zrovna padesát devět, tak mně to vede k zamyšlení, přestože vím, že zmíněný Benedikt XVI. se ujal funkce hlavy římskokatolické církve teprve ve svých sedmdesáti osmi letech. Ovšem on je jiný formát…

Dost historie, otázka se týká odcházení v dnešní situaci ve společnosti, v české politice a v církvi. Rozdílů mnoho nevidím – jsme na tom tak, jak to odpovídá charakteru, svědomí i zdravému rozumu každého jednotlivého člověka. Evangelikál Trump nám napovídá, že schopnost odcházet a umění prohrát nemusí mít s křesťanstvím nic společného. Pokud tedy nevezmeme vážně Ježíšův příklad, když pověděl: „Říkám vám však pravdu: Prospěje vám, abych odešel.“ To měl nějakých třicet let a byl Mesiáš!