Pozornost odedávna přitahují lidé, kteří vědí, mají jasné odpovědi a odhalují tajemství. Zvláště v neblahých časech se rychle objevují proroci. Známý francouzský lékař zvaný Nostradamus žil v 16. století, ale lidé se dodnes v jeho verších snaží identifikovat přítomnost. I Komenský v časech třicetileté války naslouchal vizionářům Drabíkovi a Poniatowské. Dnes mnozí vzhlížejí ke knize Zjevení, hledají v ní odpovědi na pandemickou ránu a naslouchají eschatologickým výkladům například Sergeje Miháľa. Jak na apokalyptické cítění doby odpovídá religionista Zdeněk Vojtíšek?

Politická reprezentace téměř na všech úrovních po léta ztrácí respekt. Stačí sledovat prezidenty Klause a Zemana – postrádají úctu k oponentům a nezakrytě opovrhují lidmi. O hradní kamarile a mluvčím hlavy státu ani nemluvě. Vláda vedená premiérem s jeho poradci zmateně mění svá rozhodnutí a nezvládá pandemickou krizi. Poslanci v parlamentu předvádějí komediální výstupy často za hranou slušnosti. Příklady politiků ovlivňují chování celé společnosti. Obrátili jsme se proto na zkušeného novináře Daniele Rause, aby nám se skepsí z české politiky pomohl.

Počítá se každý mrtvý. Za loňský rok v Česku zemřelo téměř o 17 tisíc lidí víc než v roce předešlém, což je patnáctiprocentní nárůst. Podobně vysoký procentní nárůst byl v Čechách jen v roce 1945, kdy končila druhá světová válka. Když píši tyto řádky, blíží se počet zemřelých s covidem ke 30 tisícům. Není proto divu, že se lidé musí vyrovnávat se smrtí více než dřív. A to není snadné ani pro člověka věřícího v Boha. Svědčí o tom lékař Milič Světlík, který slouží umírajícím v hospici. Poskytl nám autentickou zkušenost i křesťanskou odpověď na fenomén smrti.

„Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové, dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.“ (Římanům 8,15-17)

„Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.“

O profesi kavárníka s Leošem Pavlatou

Úkolem školy je především rozvoj lidství.

Je lepší některá témata v církvi raději vůbec neotevírat, nebo je naopak žádoucí ochranitelské tendence překonat a nebát se konfliktů? Mohou dnes rozličné názory na ordinace žen, na stvoření, predestinaci, tisícileté království, homosexualitu a další rozdělit naše sbory? Uneseme pluralitu názorů, aniž bychom se navzájem posílali do horoucích pekel?